Zuzana Žirková se při rozhovoru rozpovídala nejen o basketbalu.
O basketbalu. „Dává mi v současné době úplně všechno. Je to můj koníček. A asi největší potěšení. Potěší každé vítězství, když se dostaneme dál. A vždycky je dobré, když je v něm víc událostí, které vás těší.“
O Final Four. „Hodně by mě potěšilo, kdyby se nám ho letos podařilo s holkama po dvou letech zase vyhrát. To je teď moje největší motivace. Je to jeden z vrcholů v kariéře. Před dvěma lety to byl úplně super pocit. Teď do toho možná půjdeme uvolněnější než tehdy a věřím, že to bude o to krásnější. Bourges v semifinále by mohlo být určitě snazší soupeř než ruské týmy, ale loni dokázalo, že to s ním nebude jednoduché. Ale doufám, že domácí prostředí nás potáhne a zahrajeme si finále.“
O trenérovi Bobrovském. „Má velký podíl na úspěších. Ale to mají nakonec všichni, kdo tady jsou. Tréninky jsou s ním dobré. Je to v pohodě člověk a pomůže nám, když je potřeba, a odpovídají tomu i výsledky. A na jeho projevy během zápasu už jsem si nějak zvykla. Po těch šesti letech už to ani nijak zvlášť nevnímám, že je impulzivní. Někdy to je horší, někdy lepší a nervózní z toho určitě nejsem.“
O Brně. „V Brně už se cítím jako doma. Už jsem tu dlouho a všechny holky mě přijaly a už tu nepůsobím ani jako zahraniční hráčka. Už jsem trošku Brňačka. Líbí se mi tu život, město mi vyhovuje. Není ani malé, ani velké. Je to lepší než být někde v Rusku a nemít ze života prakticky nic.“
O Slovensku. „Myslím, že až skončím kariéru, tak bych se chtěla na Slovensko vrátit. Mám ho ráda a chtěla bych tam žít. Jsem ráda, že se během sezony domů na Slovensko dostanu, protože tam mám kamarády a můžu být s nimi. To je pro mě velké plus.“
