Veselí vstupovalo do sezony s mladým a nezkušeným kádrem, v česko-slovenské soutěži si však dlouho vedlo nad očekávání a dokonce se pohybovalo na medailových příčkách. Zásadní zlom přišel po odchodu trenéra Ľuboše Hudáka, kterého uprostřed sezony zlákal úřadující šampion z Mostu.
Po něm tým dočasně vedl Milan Buday a pak se ho ujal zkušený slovenský kouč Ján Packa. Když v únoru onemocněl, zaskočili na lavičce bývalá opora Jarmila Kočí a vedoucí družstva Ivo Sádlo. Turbulentní situace se však ani potom neuklidnila, Packa svou funkci po dvou měsících na vlastní žádost opustil a hledal se nový kandidát.
Nakonec se do klubu vrátil Zerzáň, jenž se před šesti lety právě ve Veselí loučil s trenérskou kariérou titulem. Své bývalé svěřenkyně potom sledoval už jen z tribuny. A po delším váhání na nabídku slováckého týmu kývl.
„Jde však pouze o výpomoc v nouzi, kdy nám reálně hrozí i možnost sestupu. Jak nám potvrdil, Veselí je jeho srdeční záležitost,“ uvedl manažer klubu Miloš Körösi pro Hodonínský deník.
„Náš klub prožívá jednu z nejtěžších sezon. Přitom na začátku vše vypadalo velmi slibně. Rezignace trenéra čtyři zápasy před koncem řádné části soutěže je však událost, která nás opět zasáhla. Proto jsem velmi rád, že se nám podařilo Jirku Zerzáně přesvědčit. Také jsem mu velmi vděčný za jeho přislíbenou pomoc, i když vím, že za dané situace to pro něj nebylo vůbec jednoduché,“ prohlásil Körösi.
Veselí je momentálně na šestém místě interligové tabulky a v pořadí českých celků je čtvrté, což by mu zajistilo účast v play-off. Jenže stejný počet bodů mají i jeho pronásledovatelé z Olomouce a Písku a devátý Zlín je jen o bod zpět. Tři nejhorší české týmy čeká boj o udržení a lepší umístění po dlouhodobé části bude zvýhodněno bodovou bonifikací, takže závěr WHIL bude pro všechny „namočené“ celky hodně vypjatý.
Pomůže Zerzáň k záchraně? Na úspěchy je zvyklý, osm let vedl československou reprezentaci a opakovaně i samostatnou českou, s níž skončil v letech 1994 a 2002 osmý na mistrovství Evropy. Na klubové scéně připravoval hned několik českých i slovenských celků, získal osm domácích titulů a se svými svěřenkyněmi se prosadil i v evropských pohárech.
Dobré jméno si udělal také v zahraničí, zejména v zemích bývalé Jugoslávie, a několik let působil v tamních velkoklubech Krim Lublaň a Podravka Koprivnica. Loni byl jako druhý házenkářský trenér po legendárním Jiřím Víchovi zařazen do Síně slávy Unie profesionálních trenérů.
