Musel to být zvláštní pohled. Zerzáň, ve světě v jednašedesáti letech uznávaný házenkářský odborník, proslul nejen výsledky. Je znám jako cholerik, pobíhá kolem střídačky a pořád rozhazuje rukama. Dokáže seřvat každou hráčku.
Po prohraném duelu s Rumunkami měl chuť udeřit španělského rozhodčího. „Udržel jsem se,“ oddechl si. Aspoň mu vynadal. Je to jeho styl. Ne nadarmo je jeho přítelem hokejový bouřlivák Jaroslav Holík.
Hráčky si měly údajně oddychnout, že odchází despota, a vy říkáte, že plakaly...
Někde jsem se dočetl, že mě nikdo nemá rád. Ale to není pravda. Když se potkávám s bývalými reprezentantkami, chválí mě, že jsem byl jejich nejlepší trenér. S odstupem na to možná přijdou, ale teď...
Jak vás mohou mít rády, když na ně pořád řvete?
Neřvu jenom na svou vnučku, která hraje házenou v mých rodných Kunovicích. Jinak kritizuju všechny hráčky, když něco pokazí. Hlavně že jim to pomůže k lepšímu výkonu. Občas si popláčí...
Jako třeba olomoucké reprezentantky Fabíková s Poláškovou na šampionátu. Nebo bývalá brankářka Záhorová. Té jste ve Zlíně po prohraném finále vzkázal: Pokud budu u reprezentace, ta manekýna si v ní nezachytá, a ona ukončila kariéru...
Když nekřičím, nepracuju. To mi říká i manželka. Musím být nekompromisní, ale k holkám nejsem vulgární, jak jsem se o sobě dozvěděl. Nadávám jenom občas.
Čeští hokejoví trenéři v Rusku šíří demokratické prvky. Vy jste přijel na Balkán a zůstal jste stejně tvrdý. Jak vás berou hvězdy Koprivnice, špičkového chorvatského týmu?
Měl jsem problémy, přiznávám. Jugoslávská legenda Petika si na mě dokonce stěžovala v tisku. Hodně mě to mrzelo, ale už jsme si všechno vyříkali a teď jsme kamarádi.
České hráčky si nechaly vše líbit?
Několikrát za mnou během kariéry přišly zkušené hráčky, že si vyprošují, abych na ně před ostatními řval. Mezi čtyřma očima jim prý můžu nadávat, jinak ne.
Je to pochopitelné. Vždyť většina českých hráček má házenou jako zálibu. Dřou, nemají za to žádné peníze a ještě mají poslouchat samou kritiku...
Takhle to nestojí. Vybraly si házenou, a pokud chtějí něco dokázat, nemůžu jim nic odpustit. V házené ani v rodině demokracii příliš neuznávám.
Žijete už víc než třicet pět let s bývalou brankářkou, kterou jste shodou okolností trénoval. Musí být asi hodně tolerantní.
Jednou jsme se pohádali a já jí řekl, že ji pošlu v balíku do Bratislavy, odkud pochází. Už se moc nehádáme. Pomáhá nám, že netrávíme spolu tolik času. Jsme si vzácnější.
To se změní. Ubude vám možnost, kde se vybít. Nebojíte se rozvodu?
Nestrašte. Už jsme oba rozumní. Když to mezi náma začne jiskřit, jdeme od sebe. Manželka má zahrádku.
Máte smlouvu ještě na rok a odevšad slyšíte hlasy, které vás prosí, abyste zůstal. Váháte?
Ne ne, už mě nikdo nepřemluví. Teď jde o to, aby naše házená úspěchu využila. Aby tohle umístění nezapadlo do kanálu, ale abychom vzali naprosto vážně kvalifikaci na další mistrovství světa. Soupeři by nás tím zase začali uznávat.
I proto byste mohl u týmu zůstat.
Doufám, že to přijde. Ale bude to už beze mě. Odkoučoval jsem na lavičce českého, slovenského i československého týmu přes 420 zápasů! Chci odejít včas.
Už jste uvažoval i o konci v Koprivnici, kde máte dvouletý kontrakt...
Kdybych s ní v této sezoně postoupil v Lize mistryň mezi osm, byla by to hezká tečka za mojí kariérou.
A co dál?
Na mém rodném Slovácku bychom s přáteli rádi založili házenkářskou akademii.
Nedovedu si vás představit jako klidného učitele, jak sedíte za katedrou...
Uvidíme. Rozhodně nechci do důchodu. Pokud půjdu na ryby, tak ne k rybníku, ale k dravému Váhu. Mám rád prostředí, kde to vře.
