Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Železný: Co mi nahradí oštěp? Rybník a les

Jan Železný - Jan Železný. | foto: Monika TomáškováMF DNES

26 2006
Praha - K rozhovoru přijel ze školy. "Mám chvíli pauzu, ale zase se tam musím vrátit," řekl Jan Železný, čtyřicetiletý student FTVS. Nejlepší oštěpař historie, který přesně před týdnem – minulé úterý – odešel do závodnické penze. Diskař Malina mu říká "Dědku". Kamarádi mu odmalička neřeknou jinak než "Plechovka".

Když ho však poslouchám, napadá mě, že si možná brzy vyslouží i přezdívku "Filozof". Čím je starší, tím jako by nad vším mnohem víc přemýšlel.

"Prožil jsem ve sportu stavy, kdy jsem rychle po sobě lítal nahoru dolů," povídá. "Právě takové zvraty formují člověka. Mít přímočarý život by asi bylo špatné. To, že jsem občas dostal za uši, mě vracelo zpátky na zem."

Jan Železný – filozof. Jak to jde k sobě?
Já byl vždycky přemýšlivý. Častokrát jsem zůstával dlouho sám, to potom uvažujete o spoustě věcí. Jen se v takových myšlenkách nesmíte utápět. My Češi jsme totiž hrozní negativisté. Nejlepší je říct si: Žiju teď, v tuhle chvíli, a pokusím se naplno prožít každý den.

Třeba i se slzami? Plakal jste v Mladé Boleslavi po posledním hodu kariéry?
Ne. Jen na olympiádě v Aténách jsem závod obrečel a i tam jsem se schovával, aby ty slzy nikdo neviděl. Prožívám mnohem víc emoce vnitřně. Ani tentokrát jsem je nepouštěl ven.

A jak vám tedy bylo?
Byl jsem smířený s tím, že jednou konec nastat musel.

Hned ráno jste pak šel do školy. Jedna ze studentek, která vás na FTVS viděla, mi říkala: Vypadal zakřiknutě. Měla pravdu?
Určitě. Nepatřím k těm, co chtějí být všude vidět. I když na základce jsem byl hodně živé dítě, za vyrušování jsem nosil i poznámky.

A známky jste nosil jaké?
Platilo, že trojka je dobrá. Bral jsem školu jako povinnost, ne jako radost.

Zatímco student Železný ve 40 letech...
... je jiný. Zatím v prváku na trenérské specializaci doháním resty. Včera jsem psal test z anatomie, mám tři zápočty.

Potkal jste už od minulého úterka oštěp?
Jasně, na Dukle v kanceláři.

Na co se teď těší

1. Prosluněná rána
"Ta jsou úžasná. Nabíjejí mě energií. Hned mám ze vstávání úplně jiný pocit."

2. Děti
"Chtěl bych sledovat, jak prožívají takový život, jaký si vysnily. Protože jediné, co tady jednou po mně opravdu zůstane, jsou ty děti. Nějaké výkony, barák, to nic není."

3. Tajemno
"Věřím, že přijde ještě něco nového, o čem zatím nevím, ale co bude určitě krásné."

Co mu bude chybět

1. Závody a tréninky
"Nadával jsem na tréninky, že bolí. Ale zároveň jsem je miloval."

2. Mládí
"No řekněte, nebyla to kdysi nádhera? Bylo mi dvacet, šel jsem na vojnu a měl všechno před sebou. Nic jsem neměl, žádnou zodpovědnost, jen tu postel a tréninky. A z ničeho si nedělal hlavu."

3. Iluze
"Pár jsem jich už ztratil. Tak to má každý. Ale na oplátku jsem poznal realitu života."

Necukalo to s vámi? Zase ho vzít a hodit do dáli?
Teď ne. Po sezoně mě nikdy oštěp nezajímal, za celý rok jsem ho byl nabažený tolik, že jsem si od něj potřeboval vyloženě odpočinout. Horší bude, až začne další sezona. Pak mi to nedá. Vezmu ho a nějaký lehčí, kratší hod tam šoupnu. Ale jen proto, abych mladým ukázal ten správný pohyb.

Co jste v minulosti cítil, když se vám povedl ideální hod? Vzrušení? Mrazení v zádech?
Nejdřív pohodu, lehkost. Pak ten oštěp dopadl a já se divil, jak daleko letěl. V Jeně, při světovém rekordu, jsem jen nevěřícně koukal na tabuli. No a vzápětí se dostavila obrovská spokojenost.

Může něco ve vašem "druhém" životě takové pocity nahradit?
Jasně. Smyslové vnímání krásy, která je všude okolo.

Například?
Třeba že je dneska krásně. Nebo les, rybník, přehrada. Nebo že můžu mít volnou neděli a vyrazit, kam chci.

A kam to bude?
Nechce se mi vůbec do zahraničí. Raději do Krumlova než do Afriky. Mám pocit, že jsem furt jezdil daleko a tady to ani neprobádal.

Přitom není tak dávno, co jste mi vyprávěl, že vás lákají gorily v Zairu a Viktoriiny vodopády.
Však ono na ně zase dojde, možná už za půl roku, až mi ta šerá zima ve městě připadne nesnesitelná. Pak se pojedu dobít teplem. Ty gorily bych viděl moc rád, ale berou k nim jen pár lidí denně. Musel bych se objednat dlouho dopředu.

Stal jste se bohatým mužem. Co pro vás znamenají peníze?
V tomhle světě zaručují kus svobody, ale nezaručují štěstí. Mě dělal šťastným oštěp. A pak už mi stačilo k pohodě málo: zajít si na pivo, chytat ryby. Nejsem náročný.

Přesto, co byste si rád koupil?
Domeček u moře.

Tak to udělejte!
Nevím. Teď asi ne. I když je fakt, že určitá zajímavá laciná místa existují. Třeba Černá Hora. Ta je krásná, časem tam určitě půjdou ceny nahoru. Může to být zajímavá investice. Takže doporučuju lidem, ať si tam něco pořídí. A mě pak můžou pozvat. (usměje se)

Abyste se nedivil, když ta pozvání opravdu začnou chodit. Lidi vás měli rádi jako málokterého sportovce. Říkali: Železný, to je normální prima chlap.
Když jsem stoupal nahoru, trochu pýchy ve mně taky bylo. Ale snad jsem se vrátil na pevnou zem. Lidi se za mnou sice dál otáčejí, ale já to nepotřebuju.

Těšíte se, až za pár let přijdete do hospůdky, nikdo se už neotočí a vy zapadnete mezi dav?
Náramně. Nesedělo mi, že mě u piva každý pozoroval a já se musel kontrolovat. Občas jsem tu kontrolu nezvládl a druhý den si říkal: Ježiš, co jsem to vyváděl? Ale jsem taky jen člověk.

Právě. Nikdy jste se ani netajil tím, že po sezoně vypijete na posezení i větší množství piv.
A proč bych měl? To přece patří k životu. Musíte se umět odreagovat. Někdo, kdo vede firmu a musí být v práci klidný, si po práci potřebujete zařvat. Já potřeboval zmizet na tenis, na ryby, nebo po sezoně do hospody.

Také jste kouřil – a nadával si za to. Pořád tvrdíte, že se kouření jednou odnaučíte?
Až budu chtít, opravdu přestanu. Jen jsem měl zatím jiné priority.

U sportu zůstáváte jako trenér. Proč vlastně?
Protože sám pro sebe jsem pořád sportovec, aspoň v nitru. Trenéřina bude jakousi mojí ochrannou zónou, aby v mém životě nenastalo prázdno. A při ní si můžu zkoušet další věci, co mě napadnou.

Jaké?
Zkusím si zahrát na manažera, pomoci Zlaté tretře. Do roku 2012 mám dané i funkcionaření, v komisi sportovců MOV (Mezinárodní olympijský výbor).

Co byste tam chtěl dokázat?
Změnit pohled lidí na vrcholový sport. Každý teď mluví, že je víc dopingu. Jenže stejně tak na světě přibývá i korupce, kriminality. Chtěl bych, aby lidé uvěřili, že je i spousta sportovců, co jdou správnou cestou. Abychom nastolili systém, jak co nejvíc podvodníků chytíme. Už teď to mají těžší a těžší, věřte tomu.

Váš první podnikatelský pokus se stavbou sportovního areálu skončil před lety krachem. Tehdy jste řekl: Baťa zkrachoval třikrát a neodradilo ho to. Chystáte tedy další pokus?
Nějaké plány mám. Ještě je nechci rozebírat.

Lákalo by vás být druhým Baťou?
Ne. Ten musel být strašně pracovitý od rána do večera. Já nejsem workoholik. Mám rád práci, dávám si cíle, jen neumím pracovat do absolutního úmoru. Potřebuju i čas na oddech.

Až půjde v televizi oštěp, budete se dívat?
Daleko radši než doposud. Když jsem v minulosti nejel na závod, moc mě oštěp na koukání nelákal, trpěl jsem u toho. Zato teď si ho vychutnám s mnohem větším nadhledem. V televizi i na tribuně při mistrovství světa v Ósace, jestli mě tam sponzor Mizuno pozve.

Můžete tam radit i Barboře Špotákové. Jak to s vámi dál bude? Zůstanete jejím poradcem? Nebo se jednou stanete i koučem Špotákové?
To všechno záleží na Báře. Vím, že je člověk, který může s oštěpem něco velkého dokázat. Vždycky jí rád pomůžu.

Ona také může slyšet na olympiádě českou hymnu, že?
Jo jo. Má v sobě, aby vyhrála velký závod. I ten největší.

Při své rozlučce jste říkal, že nelitujete žádné oběti, kterou jste sportu dal. Je to tak skutečně? Nebylo vám líto, že děti vyrůstají a vy jste daleko?
Když byly malé, jezdily na soustředění se mnou. Když začaly chodit do školy, bylo to už složitější. Naštěstí rodinu jsem zabezpečil, žena mohla být o to déle doma a věnovat se jim, pak si sama založila firmu. Tohle už nezměním. Vím jen, že teď, až moje děti budou mít děti, můžu být starostlivý dědeček.

Také jste prohlásil: Nevyhrál jsem nikdy mistrovství Evropy, protože jsem to měl nejspíš napsáno v osudu. Vy věříte na osud?
Ano. Něco předurčeného každý z nás má. Ale nesmíte na to spoléhat. Existuje několik cest, po kterých se pak můžete vydat, a každý si může vybrat. Já dostal od rodičů geneticky talent na oštěp, ale jedna z těch cest byla: nepředřeš se a budeš jen těžit z toho talentu. Teprve když přišly zlomy a zranění, musel jsem ukázat, jak moc chci. Až tam mě to nakoplo dál. Až tehdy jsem poznal, jak dokážu jít osudu naproti.

Co pro vás může mít nachystáno dál?
Těžko říct. Beru to tak, že všechno se střídá ve vlnách. Úžasné chvíle s obdobími krize. Ale každé to období jednou skončí – a to je dobré vědět.

Právě nyní prožíváte jaké období?
Pozitivní. Vyrovnal jsem se s tím, že jsem skončil. Těší mě, že je po sezoně a že budu mít víc času. Vím však, že zase přijdou i těžší chvíle. Musím se na ně připravit.

Autor:


Nejčtenější

NHL oživuje třetí sady dresů. Kluby sází na tradici, vrátí se Mighty Ducks

Ve tvářích hráčů Caroliny (v černém) je vidět nadšení ze vstřeleného gólu. Jeho

Estetická tvář NHL. Po roční odmlce vrací zámořská hokejová liga možnost třetích alternativních...

Kvitová je pátá ve světovém žebříčku, nejvýše po téměř třech letech

Petra Kvitová podává v semifinále turnaje v Cincinnati.

Tenistka Petra Kvitová je po semifinálové účasti na turnaji v Cincinnati pátá ve světovém žebříčku,...



Golgol do Sparty. Překvapivý tah, přichází v Boleslavi nechtěný útočník

NOVÁ POSILA. Golgol Mebrahtu s dresem fotbalové Sparty, kam zamířil jako volný...

Překvapivý přestup: do fotbalové Sparty jde útočník Golgol Mebrahtu, který dosud patřil Mladé...

Příliš křehká Sparta. Pomůže jí ke gólům střelec Golgol?

Fotbalisté Sparty jen obtížně vstřebávají remízu s Příbramí.

Co udělá zkušený fotbalový tým, když vede o gól, hraje proti oslabenému soupeři a do konce utkání...

Příběh čísla 68. Jágrovi nadávali do komoušů. Ti mu přitom okradli rodinu

Jaromír Jágr z Floridy během utkání s Chicagem.

Kanadští a američtí hokejisté, ne zrovna nejzdatnější v zeměpise a politice, vnímali Jaromíra Jágra...

Další z rubriky

Hejnová kvůli zdravotním trablům ukončila sezonu. Vrátím se, slibuje

Zuzana Hejnová v semifinále běhu na 400 metrů překážek na ME v Berlíně.

VIDEO Dvojnásobná mistryně světa v běhu na 400 metrů překážek Zuzana Hejnová kvůli zdravotním problémům...

Trenérka Hejnové: Záměrně médiím neříkala, že je na tom až tak zle

BEZ MEDAILE. Zuzana Hejnová dobíhá do cíle londýnského finále na 400 metrů...

Zmožena bolestí achilovek i psychickou únavou Zuzana Hejnová v pondělí oznámila, že předčasně...

Obří trofej, která se rozebere. V Ostravě atleti zabojují o 116 kolíků

Trofej pro atletický Kontinentální pohár, který se uskuteční 8. a 9. září v...

VIDEO Váží 150 kilogramů, měří téměř metr a tvoří ji 116 unikátních částí. Pořadatelé atletického...



Najdete na iDNES.cz