"Skvělý pocit, hrozně mě to zase baví, jak proháním mladý holky," říká 40letá máma dvou velkých dětí. A začíná si na stará kolena dělat řidičák na motorku. "Jiná už nebudu," směje se.
Má za sebou bouračky, zlomeniny. Teď ví, jaké to je bojovat s rozhozeným imunitním systémem. "Jako byste měli AIDS," oklepe se. "Začnete něco dělat a za chvíli se zastavíte únavou."
Vinou podobných problémů ukončila kariéru třeba nadějná lyžařka Zuzana Kocumová, jednou také světová šampionka v kvadriatlonu.
Potíže chytila Kája Polívková před dvěma lety na závodech Českého poháru v Máchově jezeře. "Známí mi ráno volali: Hele, je tam zákaz koupání. Přesto jsme startovali." Nakazila se infekční mononukleózou.
"Přitom jsem měla parádní formu. Už jsmeměli zamluvené letenky na Havaj, na mistrovství světa v Xteře, terénním triatlonu." posteskne si.
Namísto toho polehávala tři měsíce doma v posteli. Pak začala pomalu trénovat, ale každá větší zátěž ji srazila zpět. "V Praze to vůbec nešlo, půl týdne jsme trávili na horách, aby se aspoň mohla pohnout," vypráví Petr Polívka, její manžel a trenér.
"Byla jsem protivná, prožili jsme si doma pěkné krize," připustí Kája, bývalá reprezentantka na horském kole, na němž málem dojela až na olympiádu do Sydney, úspěšná kvadriatlonistka a vůbec všestranná sportovkyně.
"Nevěděla jsem, co se mnou bude. Hlava nebyla na nicnedělání připravená." Pomohl až doktor Martínek od cyklistů spolu s imunologickou kapacitou z Motola, doktorem Spíškem.
"Změnili jsme také trénink. V době nemoci jsem jezdila jen objemy bez intenzity. Poznali jsme, že nejsem schopná dlouhého zatížení na vysokých tepech. A tak jsme naopak zařazovali hodně krátké úseky. Tělo si vzpomnělo a chytlo se," raduje se.
Nad vodou ji držel také provoz vlastního spinning-centra v Praze, na Košíku a věrní sponzoři. "Moc si jich vážím, že mi zachovali přízeň," říká.
Teď se jim chce znovu odvděčit na závodních tratích. "Budu jezdit kvadriatlon a pořád mám před sebou nesplněný sen, havajskou Xterru," těší se.
