V roce 2006 byl vyhlášen nejlepším brankářem světa. Přesto se po šampionátu ve Švédsku na téměř dva roky z reprezentace hlavně kvůli pracovnímu vytížení (pracuje jako forenzní auditor) vytratil.
Vrátil se až na nepovedenou generálku českého výběru na MS ve Finsku. A přesto, že tým výsledkově ve třech zápasech vybouchl, Kafka reprezentačního trenéra Skružného o svých kvalitách přesvědčil. Pozvánka na domácí světový šampionát ho neminula. A třicetiletý gólman dokazuje své kvality. I přes porážku skvěle odchytal zápas se Švédskem, spolehlivě jistil českou obranu i v posledním duelu skupiny proti Itálii.
Tomáši, jak došlo k tomu, že jste se na dva roky z reprezentačního mužstva vytratil?
Já jsem nikdy nedeklaroval, že se vzdávám reprezentace. Po šampionátu ve Švédsku jsem přestal dostávat pozvánky. A to i do širších výběrů. Až letos v únoru jsem měl schůzku s trenéry a ti mi řekli, že mají čtyři gólmany - Vochozku, Baráka, Korába a Rytycha, s nimiž chtějí dál pracovat. Ale že se může stát, že pokud budou mít zdravotní problémy, že mě mohou povolat.
Pak přišel letní Czech Open a ten se mi docela povedl. Trenér Skružný mi poté řekl, že když si udržím takovou výkonnost a budu poctivě trénovat, tak mě vezme do Finska na turnaj. A i když jsme pak sice ve Finsku všechno prohráli, tak trenéři byli se mnou spokojeni.
Byl vám sdělen důvod, proč jste nebyl do reprezentace povoláván?
Nebyl. Je ale pravda, že jsem po tom mistrovství i vzhledem ke své práci trošku povolil. V Tatranu jsem měl zdatného konkurenta Jirku Vochozku a vlastně jsme se v zápasech střídali.
Pak jste ale směrem k domácímu šampionátu udělal jeden krok.
Ano, myslel jsem si, že byl dobrý. Protože trenéři avizovali, že do reprezentace z jednoho týmu nepozvou dva gólmany. A my oba měli ambice reprezentační ambice. Šel jsem tedy na hostování do Bohemky, nejslabšího týmu ligy. A sliboval jsem si, že budu chytat těžké zápasy, že to bude stát na mě. Pro mě to byla, dobrá škola. I když jsme neuspěli a sestoupili.Já jsem to považoval za dobrou přípravu, ale asi se to nesetkalo úplně s kladnou odezvou.
Vy jste byl v reprezentaci dlouho jedničkou, teď se doplňujete s Davidem Rytychem. Jak vnímáte tuhle svou pozici. I vzhledem k tomu, že trenér Skružný oznámil, že nebude rozlišovat jedničku a dvojku?
Já jsem docela spokojený s tím, že jsem se dokázal dostat z pomyslné páté pozice na pozici jeden a půl (smích). Myslím si, že to je pro mě naprosto otevřené. V tuto chvíli to vůbec není nějak konkurenčně nastavené. Fungujeme jako brankářský tým. Myslím, že si vypomáháme.
Rozumíte si?
My jsme každý jiný, ale navzájem se známe a víme, co ten druhý potřebuje. Snažíme si vyjít vstříc.
Jaká je vaše další role v týmu? Přeci jen jste na pátém šampionátu a patříte například s Radimem Cepkem k těm nejzkušenějším. Vnímáte tu svou roli jako roli mazáka, jehož slovo může mít nějakou váhu?
Myslím si, že to je i jeden z důvodů proč tu jsem. Abych do týmu vnesl klid. Zkušený gólman prověřený čtyřmi šampionáty. Snažím se i některým klukům v některých věcech poradit. Když vidím, že jsou například psychicky dole, tak se je snažím zvednout. Nebo když udělají nějakou chybu, snažím se poradit. Po třinácti letech vrcholového florbalu si myslím, že jim mám co říct.
Kromě své stálé práce vykonáváte také manažerskou činnost pro Tatran. V čem spočívá?
Ta moje role je spíš taková skautská. Oslovuji posily. V současném týmu Tatranu jsem podepsaný pod přestupem hráčů jako je Fridrich, Richter, Jedlička, Garčar, Von der Pahlen. V podstatě i Zich jako druhý gólman. A to nemluvím o juniorech.
V Tatranu bylo cílem postupné posilování a myslím si, že se nám povedlo,zvládnout generační obměnu. Protože během posledních tří let skončili všichni ti mazáci, kteří získali pro Tatran deset titulů. - Šádek, Hanzlík, Jandáček, Ďarmek... Ti všichni skončili. Šest sedm hráčů, které jsme dokázali dobře nahradit. A bylo to postupně,nikoliv šokově. Díky tomu si Tatran drží už osmý rok ten titul.
Po šampionátu se loučí Tomáš Trnavský, v týmu jsou i další třicátníci. I vy jste ten mazák. Máte vy plány, do kdy byste se chtěl věnovat florbalu a případně se dál rvát o reprezentaci?
Můj šéf by chtěl, abych skončil s florbalem co nejdřív (úsměv). Ale budu ho muset zklamat. Protože v reprezentaci ani v Tatranu neplánuju zatím konec kariéry. A to bez ohledu na výsledek mistrovství. I když - je pravda, že kdybychom udělali zlato, tak by to bylo možná pěkné. Ale nemám takový plán.
Vy jste se narodil v Tokiu, do dvou let jste tam žil. Co kdyby v případě, že na český reprezentační florbal už nebudete stačit, a Japonci vás oslovili, šel byste jim chytat?
Já se nebráním ničemu (smích). Ale je to dobrá ptákovina.
Mimochodem, kdy jste byl ve svém rodném městě naposledy?
Asi před šesti lety. S tátou jsme objížděli místa, na nichž jsem byl jako malý vyfocen.
Svou "rodnou" řeč umíte?
Umím počítat do deseti. A pak taky říct koničiva a arigato (smích).
