Devátou sezonu závodí Zdeněk Štybar v prvodivizním pelotonu.
Osm sezon už startuje na klasikách seriálu World Tour.
Sedm sezon patří k favoritům kostkových klasik.
Má z nich dlouhou řadu umístění v Top 10. Dvakrát se stal i korunním princem Paříž-Roubaix, proslulého Pekla severu.
Ale vyhrát klasiku World Tour? Zvítězit na kostkách, které měly být jeho někdejší cyklokrosařské duši předurčené? Stále cosi chybělo.
Až v sobotu to dokázal. Zdeněk Štybar pumpoval pěstmi v cíli závodu Omloop Het Nieuwsblad, na zahajovací belgické jarní klasice.
Tentokrát se nic nepokazilo. Neútočil ve špatnou chvíli. Neutopil se ve změti příliš mnoha lídrů stáje Deceuninck-Quick-Step. Nezůstal jen pomocníkem.
„V nejdůležitějších momentech byl Zdeněk vždy tam, kde měl být,“ chválil jej sportovní ředitel Tom Steels.
Třikrát se dělila čelní skupina a třikrát zůstal Štybar v té správné části. Posléze jich zbylo jen pět včetně olympijského vítěze Grega van Avermaeta. Na slavném stoupání Muur van Geraardsbergen i na Bosbergu, posledním ze třinácti kopců, roztočil Belgičan pedály do nejvyšších obrátek.
Jenže Štybara nesetřásl.
The winning move. #OHN19 Photo: @GettySport https://t.co/hpSug857hT
Dva a půl kilometru před cílem český cyklista sám vyrazil vpřed. A nikdo ho nelapil. „Perfektně načasovaný útok,“ vyzdvihl například i odborný server VeloNews. Atakoval v místě, kde o rok dříve na Omloopu zahájil svůj rovněž vítězný útok Dán Mikael Valgren.
Ovšem aby Štybarův tým vůbec dovolil českému jezdci bojovat o vítězství, to byl mnohem dlouhodobější proces. Musel své šéfy nejprve přesvědčit, že zvládne být lídrem.
Měl v nohách dobrou zimní přípravu, kterou si proložil i cyklokrosy v období kolem Vánoc. „Ty byly pro mě stimulem navíc, rozrazily dlouhou zimní přípravu a pomohly mi k větší dynamice. Zároveň mě přiměly, abych si o Vánocích ještě více hlídal váhu a kondici.“
Při lednových tréninkových testech ukazoval, že je na tom dobře. Potřeboval ještě přidat důkaz v závodě. Předvést šéfům Quick-Stepu, že umí strategicky myslet a atakovat v pravý čas.
Tak vítězí hvězdaŠtybar poslal šéfovi týmu z Algarve první vzkaz  |
Minulý týden triumfem na horském dojezdu závěrečné etapy Kolem Algarve důkaz poskytl.
„Nabral jsem tam sebevědomí a tým mi začal před Omloopem věřit,“ podotkl Štybar. Proto mu sportovní ředitel Steels během závěrečné fáze sobotního závodu do sluchátek řekl: „Můžeš s ostatními v úniku spolupracovat.“
A to i přesto, že stáje Astana, CCC, Lotto-Soudal a Bahrain Merida měly ve vedoucí pětičlenné skupině hlavní lídry, zatímco až v následující skupině šlapali tři špičkoví jezdci Quick-Stepu a loňští vítězové jarních klasik Philippe Gilbert, Yves Lampaert a Bob Jungels.
„To je luxus, který nám dává síla našeho týmu,“ poukázal Steels. „I kdyby byl únik se Štybarem sjet, pro nás by závod stále nebyl ztracen.“
Deceuninck-Quick-Step je jedinou stájí světa, pro niž jsou jarní klasiky důležitější než Tour de France. A zároveň i jedinou stájí, která na kostkách nastupuje až se čtyřmi lídry.
„Vždy jsme při klasikách pod největším tlakem ze všech. Letos to nebude jiné,“ uvedl Patrick Lefévere, šéf týmu.
Štybar se loni mnohokrát ocitl ve finální fázi závodu v popředí, jenže rozhodující útoky potom dělali jeho kolegové z týmu.
„Když má někdo z mých parťáků šanci vyhrát, jedu na 100 procent pro něj,“ ujistil. „Zato tentokrát tři naši další lídři podporovali zpovzdálí mě. To je týmový duch. Jednou pomůžete vy jim, podruhé oni vám.“
Loajalitu prokázal mnohokrát. Nikdy nedostal vizitku poněkud sobeckého jezdce jako jeho někdejší týmový kolega Niki Terpstra.
Ale sobota nebyla dnem, kdy se chtěl obětovat.
Už 20 kilometrů před cílem mu Steels do éteru sdělil zhruba toto: „Máme tři další kluky ve druhé skupině, ale ti teď jedou pro tebe a budou narušovat tempo pronásledovatelů. Věř ve svůj sprint a můžeš to dotáhnout.“
Štybar si důvěřoval i na závěrečný spurt. Zároveň však měl trať z tréninků v průběhu týdne detailně zmapovanou. Načež na metě 2 500 metrů do cíle prokázal rovněž mysl špičkového stratéga.
Chvíli předtím se z vedoucí skupinky pokusil zaútočit Tim Wellens z Lotta-Soudal. Van Avermaet a Kazach Lucenko ho stíhali. Vzápětí si zavelel do útoku právě Štybar.
Zdeněk Štybar pózuje s trofejí pro vítěze belgické klasiky Omloop Het Nieuwsblad.
„Nepřemýšlel jsem o tom ani sekundu,“ vyprávěl. „Věděl jsem: Přišla má chvíle, po téhle příležitosti musím sáhnout.“
Van Avermaet později zklamaně přiznal: „Pokusil jsem se za něj zavěsit. Bohužel, mé nohy byly příliš zakyselené z toho, jak jsem předtím stahoval útok Wellense. Myslel jsem si, že pomůže Lucenko, ale i ten už toho měl dost. A Štybar byl najednou nenávratně pryč. Je to pro mě trpké, jel jsem si pro vítězství.“
Po poslední zatáčce 230 metrů před cílem Štybar uvěřil: „Konečně jsem dokončil tu práci.“
Paradoxně, ačkoliv je Quick-Step v posledních letech suverénně nejúspěšnějším týmem jarních klasik, Omloop jako by byl pro stáj dlouho zakletý. Nikdy tady nedokázal vyhrát ani mistr kostek Tom Boonen. Poslední triumf Quick-Stepu na Omloopu se datoval do roku 2005.
Zdeněk Štybar půst ukončil.
Zdenek Stybar, ce Belge d’adoption https://t.co/kZykzYWFWS https://t.co/bvsLSQSNM0
Dokázal to muž, který od vítězné etapy na Tirrenu - Adriatiku 2016 až do závodu Kolem Algarve v úvodu sezny 2019 téměř tři roky marně snil o dalším vítězném zářezu na mezinárodní scéně.
„Nemám pro to vysvětlení, proč to tak dlouho trvalo,“ říkal. „Teď jen doufám, že se opět vrátím do vítězného módu.“
Zatímco před Omloopem jej bookmakeři sázkových kanceláří neřadili mezi největší favority, rázem odborné servery píší: „Mohl by konečně vyhrát i Paříž - Roubaix. A se svojí letošní silou v kopcích bude mít možná ještě větší šance než na Roubaix v závodě Kolem Flander.“
Monumenty jarních klasik čekají.
„Sto dalších kluků chce vyhrát Flandry,“ zasmál se Štybar. „Už jsem tam jel několikrát ve velkém finále, ale nikdy jsem tam nestál na stupních vítězů. Budu dál tvrdě pracovat, budu dál snít, dál věřit a snad se to stane.“
