To kvůli němu bylo kolem trati v Holých Vrších těsno. Stovky fanoušků přešlapovaly v centimetrech bláta, jen aby mohli Štybara povzbudit.
Přijel za ním fanklub ze Stříbra s hlasitými trubkami i příznivci z Belgie.
Už když se třiatřicetiletý závodník půl hodiny před startem rozjížděl na válcích, tvořil se kolem stanu Quick-Stepu početný hlouček. Každý chtěl zahlédnout jednu z hvězd belgické stáje, ozdobu cyklokrosového mistrovství republiky.
OBRAZEM |
Štybar se na něj vrátil po šestileté odmlce, už dávno jsou jeho prioritou silniční závody. Pomýšlel na titul, ale plány musel kvapem přehodnotit.
S pozdějším šampionem Michaelem Borošem sváděl vyrovnaný duel jen dvě kola, ve třetím s ním ztratil kontakt a začal válčit alespoň o pódium. Jenže Tomáš Paprstka s Janem Nesvadbou byli silnější. Štybar zaostával hlavně ve výbězích, na schodech. Už podobné nástrahy jednoduše nemá v krvi. „Moje silničářské nohy na to nejsou zvyklé.“
Hrála proti němu i zmíněná obleva. „Kdyby zůstala trať tvrdá a zmrzlá, jelo by se mi líp. Možná bych se probojoval do trojky,“ přemítal, poté co absolvoval sedm náročných okruhů. Sáhl si při nich na dno sil, nebýt diskvalifikace Emila Hekeleho byl by nejspíše až pátý.
„Ten jel výborně. Kdyby neměl problémy (Hekele přetrhl řetěz, vyběhl z depa a už si nesměl vyměnit kolo, pozn. red.) asi bych dojel až za ním,“ uznal. Mluvil pokorně, vyzdvihoval protivníky.
Na tuzemskou cyklokrosovou špičku respektovaný klasikář zkrátka nestačil. Hlavně kvůli tomu, že ještě není v optimální formě - vždyť přiletěl jen na otočku ze soustředění ve španělském Calpe.
I přes to, že na něj nezbyla žádná z medailí, nebyl vyloženě skleslý. „Vynahradili mi to diváci, byli úžasní.“
Jaký tedy byl váš návrat na domácí cyklokrosový šampionát?
Jsem celkem popravený. Trať byla hodně technická. Je to něco, co se jezdí jednou dvakrát do roka. Zrovna jsem to chytil, měl jsem trošku smůlu. Hlavně ty výběhy, to mě ubíjelo. Jakmile jsem seděl na kole, tak to ještě celkem šlo, ale když jsem musel běžet, zejména ty schody, tak to mě popravilo.
Přijel jste z nostalgie, pro radost. Závod se ale nevyvíjel podle vašeho přání, jak jste to prožíval?
Snažil jsem se si závod užít, ale v některých zatáčkách jsem hodně nadával. Doufám, že tam nebyly děti, protože jsem byl trošku vulgární. Ale musím smeknout před fanoušky. Jejich podpora byla obrovská. Kvůli tomu jsem přijel. Chtěl jsem i trošku pomoci českému cyklokrosu. Užil jsem si to. A fanoušci snad taky, co jsem vnímal. Teď se mohu soustředit na jarní klasiky.
ZpravodajstvíCyklokrosové tituly získali Boroš a Havlíková, Štybar dojel čtvrtý |
Pochvalujete si podporu diváků, působíte nad věcí. Zklamání necítíte?
Jsem závodník, tudíž jsem chtěl vyhrát nebo mít medaili, takže trošku zklamání tam je. Ale fanoušci mi to vynahradili bouřlivým aplausem v cílovém prostoru.
Titul byl daleko, ale jak moc mrzí, že nemáte ani medaili?
Jo, mrzí mě to. Myslel jsem, že na medaili mám. Ale nepovedl se mi start a celkem jsem se trápil. Dělal jsem hodně chyb. Kluci mi ujížděli ve výbězích. Zato já na schodech a ve výbězích umíral. Pomalu jsem chodil po čtyřech, abych vylezl vůbec nahoru. Na víc jsem prostě dneska neměl, kluci byli lepší.
Dodržíte svůj plán a pojedete ještě další cyklokros?
Podívám se na to. Máme ještě soustředění. Bude náročné se dostavit na nějaké další závody v cyklokrosu. Spíš se začnu soustředit na klasiky. Chtěl bych příznivce potěšit dobrým umístěním z Paris-Roubaix.
