„Bylo mi ctí,“ zářil po čtvrtém a posledním z cyklokrosových závodů, kterými si opepřil přípravu na blížící se silniční sezonu.
Zdeněk Štybar - trojnásobný mistr světa v cyklokrosu.
V letech 2010 a 2011 byl neotřesitelným králem terénu. Právě po svém druhém titulu začal čím dál více koketovat se silnicí, kterou ale dál s cyklokrosem kombinoval až do roku 2014.
Až tehdy, když se po úchvatném souboji se Svenem Nysem dočkal zlatého hattricku, se definitivně rozhodl.
LEDEN 2014. Souboj Zdeňka Štybara se Svenem Nysem o titul krále cyklokrosu.
„Přednost teď dostane silnice,“ svěřoval se.
Dokonce se zdálo, že Štybar dá cyklokrosu definitivně vale. Že se bude koncentrovat výhradně na svou silniční budoucnost.
Přesto se do terénu v minulosti několikrát vrátil.
Jednak proto, že mu cyklokros jednoduše chyběl. A také proto, že si díky němu zpestřil přípravu na novou sezonu.
„Myslím, že je to skvělá příprava na jarní klasiky. Chtěl bych do sebe dostat víc explozivity, a k tomu je cyklokros úplně ideální. Navíc je to pro mě vždycky obrovská zábava, užívám si závody s fanoušky okolo trati,“ prohlašoval před svými starty pro irozhlas.cz
Najít explozivitu
Třikrát, maximálně čtyřikrát se Štybar svezl v lese, než se vrhnul do blátivých závodů nejvyšší kategorie.
Kvůli Světovému poháru na motoristickém okruhu v Heusden-Zolderu neváhal na Štědrý den s manželkou Ine a synem Lewisem cestovat 700 kilometrů z rodného Stříbra.
„Když jsem přecházel z cyklokrosu na silnici, měl jsem lepší explozivitu než teď. Doufám, že tělo to někde v zásobě najde a budu to moct zase využít třeba na jarních klasikách,“ plánoval.
Výbušnost potřeboval najít hned na začátku každého ze čtyř závodů. Startoval totiž úplně vzadu, z poslední řady sedmdesátičlenného startovního pole, ze které se postupně prokousával vpřed.
Zdeněk Štybar během svého krátkého návratu do terénu.
„A bylo to hrozně těžké. Chtěl jsem dobře odstartovat, ale nepovedlo se. V prvních dvou kolech jsem byl hodně vzadu, v každém z výběhů jsem před sebou měl spoustu závodníků,“ popisoval v Zolderu. „No a v závěru jsem zase udělal hodně chyb, ale i tak jsem si to užil, byla to zábava. Snad v příštích závodech odstartuju lépe a nebudu tolik chybovat,“ doufal po 21. místě.
A opravdu se zlepšoval.
Přestože ho potkal defekt, v dalším závodě v Loenhoutu dojel třináctý. Přidal ještě 21. příčku v Diegemu a sedmnáctý skončil ve Velké ceně Svena Nyse v Baalu.
Při rozlučce s krátkým pobytem v cyklokrosové bublině znovu bavil diváky i sebe.
V každém kole přeskakoval překážky, na rozbahněné trati na vlnách a skocích ukazoval, že ze své technické dokonalosti na kole pranic neztratil.
Cyklokros někdy nepoznávám
Výsledky z kvarteta závodů jsou ale pro Štybara pramálo důležité. Všechny čtyři starty totiž vnímal spíše jako součást tréninku na důležitější bitvy.
„Moje kondice ani nebyla na nejvyšší úrovni, jsem pořád ve fázi přípravy na sezonu. Ale pro tělo je to skvělé. Jet hodinu opravdu naplno, to při silničním tréninku nedokážete,“ říká.
Je pochopitelné, že za ty roky, kdy se Štybar věnuje výhradně silnici, ztratil něco ze své výbušnosti. Hodiny vytrvalostních tréninků jednoduše jeho tělo lehce proměnily.
„Po pár letech, co jezdím na silnici, tělo trošku zpomaluje. Všechno je to o dlouhých trénincích a dlouhých závodech. I když je třeba 260 kilometrů, rozhoduje se závod během dvou minut, ve kterých potřebujete být mezi těmi nejlepšími na světě a dosahovat nejlepších hodnot. Ty čtyři cyklokrosové závody by mi mohly pomoct k tomu, abych tyhle hodnoty probudil,“ myslí si.
Všechny Štybarovy starty v terénu měly jedno společné - jméno vítěze.
Mathieu van der Poel si z cyklokrosu udělal dílnu na vítězství.
„Někdy ten náš sport už ani nepoznávám. Závodí se jinak než za našich let. To se jelo naplno na začátku a pak na konci závodu. Mathieu van der Poel teď závodí po celých devět kol,“ všiml si Štybar. „A má fakt šílenou formu. Jen ta jeho dominance dělá cyklokros trochu nudným. Jakmile se svým soupeřům vzdálí a jede sólo, závod se stává nekonečným.“
Výhry v blátě se pro 23letého Nizozemce staly rutinní záležitostí. Vyhrál posledních šest závodů Světového poháru, celkem už v této cyklokrosové sezoně jedenadvacet závodů.
„Ale je těžké říkat Mathiemu, aby zpomalil, nebo aby startoval třeba z poslední řady. V tuto chvíli je prostě silnější než kdokoliv jiný,“ má jasno Štybar.
Ten už se momentálně přesouvá do Španělska, kde se v bude Calpe hlásit na týmovém soustředění belgického Quick-Stepu.
Soustředění, ze kterého vyrazí už do své deváté sezony coby silničář.
S jasným cílem - uzmout konečně cenu pro vítěze jedné z velkých silničních klasik.
Vždyť proto tehdy před lety od cyklokrosu odcházel.
