Během vánočních svátků si stihl zaběhnout také tradiční Vánoční míli ve Stříbře, jinak ale s rodinou, manželkou Ine a synem Lewisem, putovali za cyklokrosem po Belgii. Teď už se 34letý rodák z Plané chystá na soustředění do Španělska, kde za pár dnů při oficiální prezentaci cyklistického týmu DeceuninckQuick Step zveřejní i svůj silniční kalendář na novou sezonu.
„Mám před sebou rok plný sportovních výzev a už se na něj moc těším,“ líčí Zdeněk Štybar.
Co v plánech stojí nejvýš?
Olympijské hry v Tokiu, které jsou mým velkým cílem. K tomu samozřejmě jarní klasiky. Nástřel na první polovinu sezony už mám, ale konkrétně celý program ještě zveřejnit nemohu. Bude to zajímavý rok a doufám, že mi bude držet zdraví, což je věc, kterou přeji do nového roku i všem ostatním.
VIDEO: Štybarův den. Unikátní pohled do zákulisí cyklokrosu |
Bude v závodním kalendáři figurovat také Tour de France?
To je velký otazník. Týden po Tour už jsou olympijské hry v Japonsku. Takže to zatím vnímám tak, že když nepojedu Tour, mohu se lépe připravit na olympiádu.
Je pro vás nová sezona velkou výzvou i proto, že v té loňské jste si nasadil laťku hodně vysoko? Ovládl jste hned dvě worldtourové klasiky, na Paříž-Roubaix pošesté skončil v elitní desítce...
Určitě. Pořád doufám v triumf na jednom monumentů. Ať už je to PařížRoubaix, Flandry nebo MilánSan Remo. To jsou akce, které mi sedí a každý rok jsou obrovskou výzvou. Na Paříž-Roubaix jsem byl dvakrát druhý a stále věřím, že jednou se mi tam podaří vyhrát.
Před čtyřmi lety jste olympijský závod v brazilském Riu nedokončil. I proto teď další letní hry stavíte tak vysoko?
Atmosféra, kterou jsem zažil v Riu, byla neskutečná. Olympijská vesnice, všechno okolo. Neskutečně jsem si to užil. A doopravdy by mě mrzelo, kdybych letos nemohl jet do Tokia. Udělám všechno pro to, abych se tam dostal a byl v co nejlepší formě, protože závod tam bude hodně náročný. I závodní program směřuji k tomu, abych byl připravený udělat pěkný výsledek.
Může vám ten okruh sedět?
Je hodně na hraně. Náročný závod, jede se přes Mount Fuji, nejvyšší horu Japonska, šestikilometrový kopec s průměrným stoupáním tuším deset procent. Spíš pro vrchaře. Ale z vrcholu to bude ještě 40 kilometrů do cíle, dá se to ještě dojet. Těžko odhadovat, jak se závod bude vyvíjet. Spousta lidí tam dorazí rovnou z Tour, budou unavení, ne ideálně aklimatizovaní. Nejsou tam týmy v osmi lidech, ale jen v pěti, olympijský závod je o něčem úplně jiném.
O Vánocích jste stihl i krátkou zastávku ve Stříbře, zaběhl si tradiční Vánoční míli. Jsou to pro vás stále vzácnější chvíle pobýt chvíli tam, kde jste vyrůstal?
Já se na to vždycky strašně těším. Vánoční míle je pro mě výborný trénink, vracím se do nostalgie, snažím se ty chvíle ve Stříbře co nejvíc užívat. Stejně jako cyklokros, který už vnímám jinak, než když jsem ho dělal naplno a soustředil se na něj celý rok. Teď je to doplněk k silnici, dřív to bylo naopak. I v terénu jsem si konec roku užil naplno.
Hlídal jste si váhu při pohledu na vánoční dobroty?
Já se rozhodně neošidil! (smích) Je to jednou za rok a není to o tom, že bych teď měl deset kilo nadváhu. Můžu si to dovolit. Na ideální váze musím být v březnu, takže pár vanilkových rohlíčků a řízků navíc mi určitě trávení nepokazilo.
Na cyklokrosových závodech vás doprovázela i manželka se synem. Není v plánech na letošek i přírůstek do rodiny?
Tak na to nemáme momentálně energii. Jeden hyperaktivní kluk nám zatím bohatě stačí. Jezdí rád na kole, což mě samozřejmě těší, ale nikam ho nechci tlačit. To se týká i dalších aktivit a kroužků, necháváme tomu spíš volný průběh.
