Zdeněk Stromšík byl v cíli ostravského závodu za 6,67 vteřiny. „Není to nic exkluzivního. Chtěl jsem mít lepší čas, vyhrát. Doufám, že příště to bude o něco lepší,“ řekl Zdeněk Stromšík, český rekordman na 100 metrů.
V Ostravě byl na šedesátce třetí za Britem Brombym (6,63) a Burkem z Barbadosu (6,64). V sobotu ho čeká mítink v polské Toruni. „Tam je rychlá dráha, uvidíme,“ podotkl Stromšík.
Halové mistrovství světa v Číně kvůli koronaviru letos nebude. Takže vše směřuje k olympiádě?
Abych se tam dostal, potřeboval bych zaběhnout dva rychlé časy na dobrých mítincích, protože důležitý bude ranking.
Sledujete, které závody budou pro vás z hlediska dobrého bodového zisku důležité, nebo to necháváte na trenérovi?
Trenér to řeší čtyřiadvacet hodin denně... Každý mítink má nějakou bodovou hodnotu od prvního do osmého místa. Ty největší jsou samozřejmě lépe bodované. Reálně se vám může stát, že na veřejných závodech zaběhnete čas 6,58, ale v Ostravě vyhrajete za 6,63 a dostanete o šedesát bodů více.
Czech Indoor Gala v OstravěZpravodajství a výsledky     |
Proto jste rád, že jste se dostal do Toruně?
Jasně. Ta tour má z halových závodů nejlepší bodové hodnocení, tam už je důležité se dostat do finále, kde je šedesát bodů jistých i za osmé místo.
Je halová sezona jiná, když odpadlo halové mistrovství světa?
Jestli budu mít nějaké mítinky navíc, to se musí domluvit trenér s manažerem. A záležet bude i na mně, jestli chci závodit. Ale žádná zásadní změna nebude.
A v přípravě?
Také ne. Formu bychom stejně směřovali k mistrovství republiky (bude 22. a 23. února v Ostravě - pozn. red.) a dolaďovali ji na halový světový šampionát, ale když nebude, budeme mít týden volna a začnu se připravovat na druhou část sezony.
V minulé sezoně jste měl zdravotní potíže. Nenarušily vám tréninkový plán?
To nebyl problém. Měl jsem kamínek ve slinné žláze. Asi dva dny před odjezdem na mistrovství Evropy družstev se mi na krku udělala boule. Nasadili mi docela silné antibiotika. Nějak jsem doběhal sezonu, hlavně baráž, abychom s Vítkovicemi postoupili zpátky do extraligy. To bylo důležité. Potom jsem podstoupil operaci a za čtrnáct dnů jsem nastoupil do přípravy.
Loni jste přípravu směřoval i ke dvoustovce. Budete v tom pokračovat?
Nakonec jsem ji pořádně neběžel. Bylo tam víc faktorů - mistrovství světa štafet, univerziáda… Letos to s trenérem tlačíme víc na šedesát metrů a na stovku. Přidali jsme víc odrazů, silových cvičení, posilovnu navíc. Obecně víc síly a výbušnosti na úkor dvoustovky.
Proč od dvoustovky ustupujete?
Neměli jsme na ni pořádně čas. Nejsem typ, který by na jedněch závodech běžel sto i dvě stě metrů. Tak jsem běžel jen v první lize bez konkurence a na horších stadionech. Nebyl z toho extra čas. Na univerziádě jsem ale paradoxně postoupil do finále dvoustovky místo stovky. Čekali jsme s trenérem od dvoustovky víc. Uvidím, jestli se budu snažit ještě někdy zaběhnout si nějakou pěknou dvoustovku.
Takže věnovat se jí byla chyba?
Ne, pomohlo mi to i směrem ke stovce. Úroveň rychlostní vytrvalosti jsem měl lepší a tolik jsem netuhl.
Když srovnáte svou výkonnost s minulým rokem, jste na tom lépe?
Jo, my jsme přípravu přizpůsobili halovému mistrovství světa. Teď už ji zbývá jen prodat. Nyní by forma měla vyletět nejvíce. Uvidíme, co se stane.
Vaší hlavní motivací je start na olympijských hrách v Tokiu. A co útok na český rekord na 60 metrů, který 33 let časem 6,58 vteřiny drží František Ptáčník?
Rekord je vždycky meta. Každopádně se o něj budu snažit. Chci však útočit na osobní rekord 6,60, což je tomu českému blízko. Když zaběhnu 6,59, tak nebudu úplně mlátit hlavou o stěnu, že to nevyšlo. Není to ale něco, k čemu bych se upnul. Chci zlepšovat svůj výkon, a jestli to bude český rekord, nebo ne, mě nijak netrápí.
