„Ale skutečnou senzací by se stal v případě, že zvládneme baráž a postoupíme na mistrovství světa. S něčím takovým totiž nepočítali před startem kvalifikace ani ti největší optimisté.“
Udělat ten poslední krok ale bude podle Pommera nesmírně těžké. „Můžeme však navázat na povedený výkon z kvalifikace, na postup z těžké skupiny.“
Ten jste si zajistili vítězstvím 3:2 nad domácími Polkami.
Od začátku jsme věděli, že právě toto utkání bude rozhodovat. S Polkami to bylo velmi emotivní, určitě jeden z nejvypjatějších zápasů, jaké jsem kdy zažil. V náš prospěch nakonec rozhodla větší bojovnost v některých momentech a větší touha po vítězství. Děvčata předvedla fantastického týmového ducha a kolektivní sílu. Nebylo to nic jednoduchého.
Neuvěřitelný byl tie-break, který jste vyhráli 15:9, byť jste už prohrávali 2:8. Zažil jste už někdy něco takového?
Ne. A podruhé bych to už ani zažít nemusel. Snad jedině, kdyby to rozhodlo o našem postupu na mistrovství světa... Ale vážně, v tak vypjatém zápase, i v tak těžkých chvílích je potřeba bojovat do posledního balónu. Nic nevzdat, neošidit, a to hráčky zvládly skvěle. Ten tie-break by vydal na samostatný příběh, byl to velký boj o vše se šťastnějším koncem pro nás. Jsem však přesvědčen o tom, že za naším vítězstvím nestálo jen štěstí. Do zápasu jsme vstupovali dobře připraveni. Věřím, že tuto jedinečnou zkušenost tým prodá v baráži i dalších zápasech.
Trenér volejbalových reprezentantek Zdeněk Pommer rozmlouvá se svými svěřenkyněmi.
Z vaší skupiny přímo na šampionát suverénně postoupily Srbky. V čem jsou lepší?
Všechny celky převyšovaly zcela jednoznačně. Srbský tým je stabilní, má vysokou kvalitu, hráčky se navzájem dobře znají. Navíc na pozici diagonální hráčky hraje levoruká Božkovičová, která má neskutečné parametry. Kvalita každé reprezentace je mimo jiné obrazem toho, jak se v dané zemi dělá volejbal od těch nejmladších kategorií. A i když si v tomto směru určitě nevedeme špatně, na ty nejlepší pořád nemáme. Chceme-li pozvednout český volejbal, ať už mužský nebo ženský, musíme najít a nalít peníze do dětí a mládeže, do trenérů, vybavení. Jiná cesta není.
Už tušíte, jaké soupeřky budete mít v baráži? A kdy a kde bude?
Zatím se další turnaje dohrávají, ale dá se předpokládat, že narazíme na velmi silné týmy. Ani místo ještě není dané, pouze termín koncem srpna.
Jak se na výsledku projevil návrat Havlíčkové a Havelkové do družstva?
Helena Havelková doléčuje zranění, jakmile to bude možné, budu s ní konkrétně jednat o všech možnostech. U Anety Havlíčkové se nedá mluvit o návratu... Aneta je stabilní oporou nároďáku. Je koneckonců kapitánkou týmu a tuto roli zvládá a plní se vší odpovědností.
Jaký je další program národního týmu?
Čekají nás dva týdny volna, potom trénink a v červenci velmi náročný program tří turnajů World Grand Prix v řadě. Nastoupíme proti Peru, Portoriku, Bulharsku, Německu, Kolumbii a Kanadě. Bude to náročné nejen herně, ale především z hlediska cestování. Hraje se v rychlém sledu za sebou v Peru, Portoriku a Kanadě. Aby toho nebylo málo, už pět dní po turnaji v Kanadě nás čeká finále World Grand Prix v Ostravě. No a v září začíná mistrovství Evropy, na které jsme se probojovali loni.
Už pomýšlíte na finálový turnaj Grand Prix, který bude 29. a 30. července v hale Sarezy v Ostravě-Porubě?
Především bych chtěl všechny fanoušky volejbalu pozvat, aby se přišli podívat na kvalitní mezinárodní ženský volejbal. Nestává se často, že bychom mohli takový turnaj odehrát na domácí půdě a podpora fanoušků se nám určitě bude hodit. Samozřejmě pro mne, co by trenéra TJ Ostrava i pro děvčata z ostravského týmu, to bude ještě o něco speciálnější událost, když budeme hrát takříkajíc doma.
