„To, že máme ve výběru tolik hráček, je prací a přístupem všech v našem klubu. Holky předváděly skvělé výkony,“ uvedl Pommer.
Odmítl, že by je z pozice asistenta protežoval. „Je to shoda celého realizačního celku,“ uvedl.
Pommer vedl národní tým od neděle. Waibl se k němu připojí dnes, protože ještě v pondělí bojoval s ženami Drážďan ve finále bundesligy proti Stuttgartu. A úspěšně. Má další titul.
„Být u reprezentace je pro mě čest, což říká skoro každý,“ řekl Zdeněk Pommer. „Týmu dám co nejvíce svých dovedností, stejně jako to dělám v klubu. Jen je to na jiné úrovni, hra je rychlejší, máte méně času, ale ta práce mě baví.“
Dokážete skloubit reprezentaci s prací v klubu?
Nebude to lehké, ale zvládneme to. Národní tým má letos dva vrcholy. Grand Prix je v období, kdy máme v klubu volno. Horší bude druhý termín – v srpnu a září kvalifikace mistrovství Evropy. Musíme udělat maximum, abychom se na příští sezonu dobře připravili. Ale nebude to o tom, že bych ostravský tým neviděl dva měsíce. Naopak. Spíše z toho nemá radost moje manželka, protože když jsem mohl mít volno, budu s reprezentací.
Nepřesvědčovala vás, abyste k národnímu týmu nešel?
No, pár dnů se mnou nemluvila, ale musím jí poděkovat za to, jakou má trpělivost.
Řešil jste svůj post asistenta i s otcem, který je trenérskou legendou?
Byli jsme dvakrát na pivu. Podpořil mě v tom.
Je vaším trenérským vzorem?
Vyrůstal jsem v tělocvičně na Olympu, kde otec trénoval muže tehdejší Rudé hvězdy Praha. Tam jsem se od šesti let pohyboval. Takže letos mě bavilo, že jsme v tamější hale, kde to znám, s ostravskými holkami vybojovali extraligový bronz.
Je tedy otec vaším vzorem?
To bych neřekl, snažím se jít svou cestou.
Jaká je vaše spolupráce s reprezentačním trenérem Waiblem?
Od jeho zvolení spolupracuje celý realizační tým. Vše spolu konzultujeme, ale největší práce nás teprve čeká. Čas ukáže.
Je dobře, že národní družstvo vede cizinec?
To mi nepřísluší hodnotit. Svaz se tak rozhodl, vybral trenéry a jsem rád, že u toho budu. Ale Alexander je borec, který ví, co dělá. S klubem, kde trénuje, stabilně hraje o medaile, ale stejně si vedl i jeho předchůdce Carlo Parisi. Ale to bych řekl o každém trenérovi, který kdy vedl reprezentaci, ať už chlapy, nebo ženy.
Vy zatím trénujete ženy. O mužích neuvažujete?
Teď momentálně ne.
Při extraligových zápasech býváte hodně impulzivní. Vydržíte na lavičce národního celku sedět?
To bude dílo, to tam rozštípu... (směje se) Ale vážně, zvládl jsem to i s juniorkami na Evropě před dvěma roky, takže to půjde i teď. Jsem přesvědčený, že emoce jsou potřeba.
