Byl jste nejlepší z českých jezdců. Potěší takový výsledek?
Poslouchá se to hezky. Umístění mohlo být ještě o kousek lepší, ale na to, jak to vypadalo na začátku, je to dobré. Dnes mě ještě čeká závod v Praze (Tomíčkův memoriál), kde bych se chtěl z Čechů také umístit nejlépe. Ale nechám se překvapit. Doufám, že vyhraji, ale reálně bych se rád dostal do finále.
Svědčily vám podmínky?
Úplně mi to nesedělo, ale vypořádal jsem se s tím slušně. Tady se mi jinak závodí dobře, protože už jsem tu párkrát jel. Vím, co mohu od dráhy čekat. Startoval jsem zde navíc teď tři dny po sobě, takže jsem si i něco natrénoval v předchozích závodech.
Ve čtvrtfinálové skupině jste svedli vyrovnané jízdy, po kterých jste měli spolu s Britem Harrisem a domácím Alešem Drymlem stejně bodů. Věřil jste v postup za situace, kdy jste na tom byl před jízdou nejhůře?
Věděl jsem, že ji musím vyhrát, abych postoupil. Stalo se, ale pak už mi to nešlo tak dobře. Soupeři byli těžcí, ale v semifinále si nejde vybírat, kdo by tam mohl být lehčí.
Komu jste držel palce ve velkém finále?
Fandil jsem Troyovi (Australan Troy Batchelor), ale Jurica Pavlic jel parádně. Škoda Patryka Dudka. Potvrdilo se, že musíte mít zkrátka i štěstí. Bez něho to nejde.
