Když si po pár dnech prohlížel své fotky a záběry, znova mu po těle přeběhl mráz. „Úplně mě to vtáhlo a dojalo, jako bych to zažil podruhé. Měl jsem husí kůži. Přitom se obávám, že kdybych se retrospektivně díval na foto a video z vlastní svatby, nestane se nic,“ prozrazuje Zbyněk Zelinka.
Zážitek, který s ním tak zamával, se jmenuje Super Bowl. Manažer týmu amerického fotbalu Brno Alligators se v neděli ocitl mezi šťastlivci, kteří mohli nejbájnější, nejsledovanější a nejprestižnější událost amerického sportu sledovat přímo na stadionu. „Bylo to jako vstupenka do ráje.“
Americký fotbal hltá už drahnou dobu, jeho kouzlu propadl dřív, než o něm většina Čechů měla vůbec ponětí. Ovšem jedno věděl téměř jistě: Super Bowl naživo nikdy nezažiju.
Hráči New England Patriots před 52. Super Bowlem. Vyhraje slavný klub trofej po šesté, nebo se bude radovat Philadelphie Eagles?
„Původně se na něj u nás ani nebylo kde dívat. Lítal jsem po Žabinách a zvonil jsem na cizí lidi, kteří měli na baráku satelit, s kazetou, jestli by mi mohli zápas nahrát. Pak to začaly vysílat i dostupné televize, později jsme začali dělat týmové párty v baru. Ale dostat se přímo na zápas bylo něco nepředstavitelného,“ líčí 45letý Zelinka.
Letos mu však osud nadělil vzácnou příležitost. Pracovní cesta jej zavedla do Minneapolis, kde se finále NFL konalo. „Kdybych věděl, že jedu na Super Bowl, byl bych nervózní a něco by se určitě stalo. Ale já jsem to nevěděl,“ popisuje. „Počítal jsem, že když se projdu kolem stadionu a podívám se na zápas někde v místním baru, bude to super.“
Na zakoupení lístku neměl ani pomyšlení, překupníci jej nabízeli za částky začínající na dvou a půl tisících dolarech, tedy asi 50 tisících korunách. „To už bych šel radši do toho baru za 40 dolarů,“ směje se Zelinka.
Při pracovním rozhovoru však (pochopitelně) padla řeč na fotbal a Zelinkův protějšek se zmínil, že by cennou komoditu mohl sehnat. V neděli ráno pak přišel telefonát, že se to podařilo.
„Nechtěl jsem tomu věřit, dokud jsem neměl lístek v ruce,“ přibližuje brněnský manažer. „Když jsem pak chodil po ulici, byl jsem tak nabuzený, že jsem si zařval i takové to americké wow! Když jsem napsal tři esemesky, tak jsem měl zmrzlé ruce, ale vůbec mi to nevadilo.“
Fanoušci se nemusí strachovat, že dostanou kelímkem
Americký stát Minnesota je proslulý mrazivými teplotami, které před Super Bowlem padaly pod minus dvacet stupňů Celsia. Samotný U. S. Bank Stadium je sice krytý, ale monstrózní doprovodné akce se konaly venku.
„Na rampě například skákaly sněžné skútry, jeden přeletěl celé náměstí. Přes tu zimu byly všude mraky lidí a dobrovolníků, kteří vás s úsměvem hecují, ať se jdete bavit. Atmosféra byla elektrizující, cestou na stadion člověka pohltil dav, který vás nutí sdílet radost s ním,“ sděluje Zelinka.
Početní i hlasovou převahu podle něj jednoznačně měli příznivci celku Philadelphia Eagles, který také nakonec favorizované New England Patriots v dechberoucí partii porazil 41:33.
„Ale když jste na stadionu, je úplně jedno, komu přejete. Prostě si užíváte ten svátek. Já jsem fandil Eagles, ale přistihl jsem se, že i mezi jejich fanoušky jsem aplaudoval, když se něco podařilo Patriotům. Byl jsem v takovém transu, že jsem si určité momenty začal vybavovat až po zápase. Najednou mi začalo docházet, že jsem tam skutečně byl. Bylo to jako alkoholové opojení bez alkoholu,“ svěřuje se Zelinka.
Tight end Zach Ertz slaví vítězný touchdown utkání. Eagles získali první Super Bowl.
Až po návratu do Česka při výpisu z účtu zjistil, že za pár piv zaplatil přes tisícovku. „Na místě jsem to neřešil, platil jsem kartou. Za čtyři malá piva jsem dal 52 dolarů, takže jedna třetinka přišla skoro na 270 korun. Ale kolikrát se člověk dostane na Super Bowl?“
Tuhle otázku si ostatně Zelinka kladl hned po zápase. „A myslím, že taková náhoda už se nebude opakovat.“
Ne všechno při nablýskané superakci klapalo bezchybně. Například ve frontách na záchod strávili mužští fanoušci celou věčnost. „Obvykle přitom stojí ve frontě ženské, ale tentokrát to bylo naopak, i když nepoměr mezi návštěvníky nebyl tak výrazný. Lidé se tlačili, předbíhali, někteří museli jít na vozíčkáře,“ odhaluje Zelinka.
Super Bowl 52 mezi Eagles a Patriots nabídl neskutečně ofenzivní představení.
Zato atmosféra na tribunách jej strhla, přestože mnozí v Česku považují americké diváky za chladné konzumenty jídel a nápojů, kteří pouze občas zatleskají.
„To absolutně není pravda. Měl jsem sice polstrované sedadlo, ale jestli jsem na něm seděl během zápasu 10 procent času, tak to bylo moc. Stálo se, zpívalo, fandilo, plácali si s vámi neznámí lidé. Atmosféra byla úplně nádherná. Před pár lety jsem měl možnost navštívit i univerzitní fotbal a bylo to stejné. Lidé přišli s celými rodinami a nemuseli se jak u nás strachovat, že dostanou kelímkem nebo uslyší urážky. Přišli si užívat zápas a atmosféru.“
Americkému fotbalu u nás škodí cizinci, míní Zelinka
Super Bowl už zdaleka není jen americkou vášní, k šišatému míči - ať už z pohovky u televize, nebo přímo na hřišti - nachází cestu stále víc Čechů. „Co se týče rozšiřování povědomí o americkém fotbalu, je to u nás dobře nastartované.
Česká asociace podepsala kontrakt s Českou televizí, spustila i kanál na YouTube, díky čemuž se fotbal dostal k více fanouškům. Běžně nyní potkám třeba v Lužánkách lidi, kteří si hážou s šišatým míčem. A když se jich zeptám, za koho hrají, tak odpoví, že za nikoho a jen si hážou. To je příjemné a dřív se to nestávalo,“ těší manažera Aligátorů.
Ten však brojí proti jevu, který je s rostoucí popularitou provázaný. Některé týmy vylepšují své soupisky zaplacenými hráči z ciziny, zejména z USA. Zelinka považuje příliv takzvaných importů za zhoubný.
„V asociaci jsem kvůli tomu za černou ovci. Podle mě je ale nesmysl, aby týmy strkaly peníze od sponzorů do importů, aby jim pomohli něco vyhrát. To je pomíjivé. Ti hráči odejdou a co potom? Nastávají situace, kdy v týmu hrají Američani a místní kluci odejdou, protože si pořádně nezahrají. A tým se nakonec rozsype.“
Před zahájením Super Bowlu musí zaznít americká hymna.
Jak tedy zvýšit úroveň sportu, který v Česku stále teprve vyrůstá z plenek? „Když už chce někdo investovat do importu, tak správná cesta je podle mě angažování trenéra. Někteří hráči totiž po tréninku dojdou domů, leží, hrají na PlayStationu a nic je nezajímá. Maximálně poznávání zdejších barů. Navíc vznikají problémy, kdy člověk ví, že stejně kvůli Američanovi nebude hrát, tak se ani tolik nesnaží. Kdežto trenér tomu věnuje mnohem větší úsilí, připravuje se před i po tréninku a naučí hráče víc,“ je přesvědčen Zelinka, jehož Aligátoři se letos vrátí do nejvyšší soutěže.
Bez cizinců. „Naši kluci potkají nejlepší týmy v republice právě s importy, takže pro spoustu z nich to bude velká rána a poznají, jak moc to bolí. Náš kádr navíc není nejširší. Ale není ani tak špatný, takže budeme chtít projít ligou se vztyčenou hlavou a hlavně se nebát štěkajícího psa,“ oznamuje manažer.
