Přes dva měsíce čekal Pavel Horváth, že si zahraje portugalskou ligu v základní sestavě Sportingu Lisabon. "Po takové době má fotbalista strach z jediného - aby to uběhal a nechytly ho křeče. Vše bylo v pořádku," spokojeně prohlásil pětadvacetiletý záložník. V sobotním zápase porazil jeho tým Belenenses 2:1. Na hřišti Horváth vydržel do 71. minuty. Pak ho trenér vystřídal. Ve Sportingu prožili horký týden. Vše začalo už minulou neděli, kdy se hrálo derby na Benfice. Porážka 0:3 byla deklasující, potupná. Před půlnocí, kdy se hráči přijeli na svůj stadion převléknout, na ně čekalo na tisíc rozvášněných fanoušků. "Byli divocí, řvali jediné jméno, Inácio," vzpomíná Horváth. Trenér, který letos po dlouhých osmnácti letech přivedl Sporting k mistrovskému titulu, měl vše spočítané. Přespříští den ho odvolali. Ale tou dobou dal výpověď i Jose Mourinho, kouč Benfiky. Proč? Po slavném vítězství v derby chtěl vylepšit smlouvu, na což mu nekývli. Ne světě byla hned fáma: Mourinho prý odchází do konkurenčního Sportingu! "Fanoušky to rozžhavilo. Náš ředitel Luís Duque musel vystoupit v televizi a všem slíbil, že člověk z Benfiky určitě nepovede Sporting." Dočasně se mužstva ujal Fernando Mendes, trenér béčka. A hned Horvátha, muže s třináctkou na zádech, postavil. "Spíš ho k tomu donutily okolnosti," Horváth smířlivě říká. Uvolnilo se totiž místo uprostřed zálohy, kde chyběl potrestaný kapitán Barbosa. Právě s ním Horváth soupeří. "Do šestého kola jsem hrál já, protože Barbosa byl zraněný. A pak už na mě zbyla jen lavička, a dvakrát dokonce tribuna. To byl hrozný pocit." Od trenéra Inácia pořád slyšel: Nebojuješ, proto tě nestavím. Horváth to cítil jako nespravedlnost. Nehrál prý o nic hůř než předtím. Tušil, že pravým důvodem je přetlak v sestavě. A konkurovat Barbosovi lze těžko, je miláčkem všech. "Tak skvělého člověka jsem zatím neviděl. Popovídá si s žáčky, mentálně postiženým kustodem, prostě se všemi. Pravá persona," chválí ho český reprezentant. Když Horváth přestoupil v létě ze Slavie, experti očekávali, že to bude mít těžké. V Portugalsku se hraje mnohem mrštnější fotbal. S baculatou postavou se bude vyjímat. Hned na první schůzce se kondiční trenér zeptal: Kolik vážíš? Sedmdesát sedm kilo ho nijak nezaskočilo. Horváth věděl, že nesmí přibrat. Pivo nepije, knedlíky měl naposledy před dvěma měsíci při reprezentačním srazu v Praze. "Ale v Portugalsku jsem přestal věřit, že ryby jsou lehké jídlo. Když se jimi nacpu, cítím to ještě dva dny." Horváthovi půlrok v Portugalsku rychle uběhl. Mužstvo propadlo v Lize mistrů, získalo jen dva body, vůbec nejméně ze všech 32 týmů. V domácí lize si vede líp, ale obhajoba titulu bude možná nad jeho síly, opět trůní FC Porto. "Já jsem se sebou spokojený," tvrdí Horváth, ačkoliv většinu zápasů jen střídá. "Když to sečtu, mám víc zápasů než za půl roku ve Slavii, ale jediný gól. Prosadit se ve Sportingu je fakt makačka."
11. prosince 2000
