Takže jak?
Třeba jsem byl na mistrovství republiky ve vodních skútrech, kde jsem ve své kategorii skončil třetí. Hrál jsem také squash v týmu Buldoci, který vede Honza Koukal. To byl zážitek, ti kluci to fakt uměli.
Kolik jste získal bodů?
Osm za tři sety, žádný zázrak, ale užil jsem si to. Navenek to vypadá, že rozdíly nemusí být takové, ale opravdu jen navenek. Jsem úplný amatér.
Chtělo se vám zpět do přípravy? Už po Vancouveru jste uvažoval, že možná skončíte.
Je pravda, že by konec asi přišel, kdybych měl sezonu mnohem lepší, kdyby byla taková, jako ty předchozí tři. Teď jsem tam měl několik špatných výsledků a jen pár dobrých a v tu chvíli mi ta motivace nechyběla.
Máte časové horizonty, jak dlouho ještě vydržíte? Rok? Nebo čtyři až do her v Soči?
Mám takový nápad, že bych teď ty dva roky v tom stresu zvolnil. Ale nedokážu říct jak, protože chci pořád vyhrávat a přitom se nechci tak zatěžovat, abych po těch dvou letech mohl říci, že dva roky do Soči ještě dám.
V Soči byste byl možná nejstarším účastníkem.
Je to možné. Ale je hodně lidí, kteří se na ten jeden olympijský rok ještě dokáží zburcovat ke špičkovým výkonům, jako Martin Fiala za Němce.
Dá se skikros dělat déle než sjezdové lyžování?
Určitě. Ve sjezdovém lyžování je to o měsících dennodenního ježdění podobných tratí. U nás je to o něčem jiném, víc o intuici, improvizaci a zkušenostech.
Jaké cíle pro sezonu jste si nastavil?
Být zase na bedně. Na mistrovství světa je to vždycky loterie, já si vždycky víc cenil celkového pořadí v Světovém poháru. Uvidím, jestli dokážu jet všechny závody. Asi ne, ale budu se snažit.
