„Naposledy jsme spolu byly loni v létě na univerziádě v Tchaj-wanu,“ připomněla Kopřivová.
Obě české reprezentantky se rozletěly do světa, byť nadále, když jim to vyjde, závodí za ostravský Klub plaveckých sportů. Věra Kopřivová studuje třetím rokem psychologii na Rutgers University v New Jersey, kde i trénuje. Barbora Závadová plave v australském USC Spartans u University of Sunshine Coast v Queenslandu. „Smála jsem se, že jsem od Baníku přešla ke Spartě...,“ komentovala název australského klubu Závadová.
Co plavkyním pobyt v cizině dal? „Hodně jsem se osamostatnila od rodičů. Přece jen jsem na univerzitě jediná Češka, takže jsem se musela sama přizpůsobit tamní kultuře a ještě zvládat školu, což je v angličtině hodně náročné,“ uvedla Kopřivová. „Pokud jde o plavání, tak jsem se naučila tvrdě trénovat a věřit si v krizových situacích.“
Závadová podotkla, že není v zahraničí tak dlouho jako Věra. Jen něco málo přes rok. „A mám to o něco jednodušší. Věrka je na univerzitě, kde se ctí klubová příslušnost, je s týmem spjatější. Já plavu spíše v evropském stylu, dost za sebe. Nemusím sbírat body pro tým. Naproti tomu si vše musím obstarat sama. Nemám stipendium. Jediné, v čem mi v tamějším klubu pomohli, bylo, že řekli: Ano, můžeš přijet.“
Barbora dodala, že také ji působení v cizině posílilo. „Začala jsem si sama sebe vážit a mít se více ráda.“
Uznává, že podstatné bylo, že jí Australané umožnili, aby se s nimi připravovala. „Takových plavkyň, jako jsem já, tam ale mají spoustu,“ upozornila Závadová. „Měla jsem štěstí, že jsem univerzální a trenér Chris Mooney hledal parťačku pro svou nadějnou svěřenkyni.“
Obě se shodují, že plavání v cizině je nesmírně tvrdé. „Tady trénujeme dobře, ale tam se chodí více do závodního tempa. Už mi není patnáct, ale stejně mi nějakou dobu trvalo, než jsem si na tamější dávky zvykla,“ řekl Závadová. „První čtyři měsíce byly velice krušné. Až jsem si říkala, jestli mi stojí za to, abych se každý den budila se svalovou horečkou.“
K tomu jí trenér Mooney upozorňoval, že adaptace může trvat devět měsíců. „A to mi řekl po dvou měsících...“
Barbora Závadová, která startovala už na dvou olympiádách, odešla do Austrálie s vidinou Tokia 2020. „Doufám, že to vyjde i do třetice všeho dobrého,“ usmála se. „I když limity zase poskočily a jsou tvrdší. Doufám, však, že výkonnostně půjdu nahoru.“
Věra Kopřivová zatím o olympijských hrách v Tokiu jasno nemá. „Uvidím, jak mi to poplave v létě. Na univerzitě ale máme nového trenéra, Jonathana Maccolla, který mi před týdnem nabídl, že chce vytvořit na univerzitě profesionální tým, takže bych v něm mohla zůstat ještě rok po skončení studia. Pak bych se mohla o olympiádu pokusit. Ale ještě jsem se nerozhodla.“
Zatímco Závadová zůstává v Česku až do září, Kopřivová se už v pondělí po Velké ceně Pardubic, kde bude bojovat o limit na srpnové mistrovství Evropy, vrací do Spojených států. „Potřebuji nahnat kredity, takže budu chodit do školy a plavat,“ řekla Věra Kopřivová.
Znovu se kamarádky sejdou v červenci na mistrovství republiky v pražském Podolí.
