Od australského tažení, které tehdy odnesl i Jiří Novák, nikdy nic velkého nedokázal. Až teď.
„Také jsem často slýchal, jak o mně říkají: Ten kluk byl dobrý jednou za život,“ připouští čerstvý třicátník. „Ale není to pravda: také jsem dvakrát postoupil do čtvrtfinále US Open. Věděl jsem, že když budu hrát svůj nejlepší tenis, mohu být rovnocenný soupeř těm nejlepším.“
Jenže v sezoně 2003 neodehrál ani zápas. Operace levého kolene Johanssona na rok postavila do tenisového ofsajdu.
„Spousta lidí si myslela, že se už nevrátím,“ vyprávěl. „I já měl pochybnosti. Před svým prvním turnajem v Adelaide jsem trénoval šest dnů a nebyl schopný vyhrát set. Nemá to cenu, tvrdil jsem tehdy trenérovi.“
Ale loni byl již na 30. místě žebříčku, letos stoupá dál, je osmnáctý. S drtivým servisem a hrou ze základní čáry ve čtvrtfinále zničil Nalbandiana, finalistu Wimbledonu 2002.
Rodiče mu kdysi dali přezdívku Toker, podle komické postavičky ze švédských knih, které stejně jako jemu odstávaly uši.
Prokázali tím smysl pro humor.
Teď se směje i jejich syn. „Původně jsem měl být doktorem. Ale raději operuju pacienty na kurtu,“ povídá.
Naposledy, kdy se ve Wimbledonu utkali v semifinále jen samí grandslamoví šampioni, byl na kalendáři rok 1993 a v akci zatím poslední švédský semifinalista Stefan Edberg.
Tehdy prohrál s Američanem Courierem.
V pátek stojí Johanssonovi v cestě jiný Američan: Andy Roddick. „Dávám si slušnou šanci. Respektuji Roda. Ale mám také hru, se kterou ho mohu porazit,“ dodává si kuráž.
WIMBLEDON
příloha iDNES
k turnaji
