Tak končil šampionát v Oslu.
Mistrovství mnoha králů a královen.
Norský královský pár Harald V. a Sonja tu pravidelně usedal do čestné lóže.
Marie Dorinová-Habertová zde pobrala nejvíc medailí, plnou sadu šesti, stala se nespornou biatlonovou královnou Holmenkollenu a říkala: „Co jsem matkou, jezdím stále lépe.“ Načež vřele doporučila ostatním: „Taky to zkuste.“
FRANCOUZŠTÍ VELIKÁNI. Martin Fourcade a Marie Dorinová-Habertová.
Její krajan Martin Fourcade sice nedosáhl na rekordních pět zlatých medailí z jediného mistrovství, ale ani jeho bilanci čtyř zlatých a jedné stříbrné se nikdo v historii nevyrovná.
„Měl jsem do hromaďáku perfektní strategii. Bohužel, jeden muž byl ještě silnější než moje strategie,“ pohodil hlavou k Johannesi Boemu.
A potom tu byl ještě Ole Einar Björndalen. Král králů.
Muž mimo veškeré kategorie.
Sobotní zlato ze štafety bylo jeho dvacátým ze šampionátů. Získal jej právě i s Johannesem Boe. Když Björndalen v roce 1998 triumfoval na mistrovství světa poprvé, byly tehdy malému Johannesovi čtyři roky a cupital na dětských lyžičkách ve školce.
NAPŘÍČ GENERACEMI. S Johannesem Boe (vpravo) vyhrál Ole Einar Björndalen štafetu a v neděli brali v hromadném závodu zlato a bronz.
V neděli přidal „King Ole“ ve strhující bitvě velikánů bronz, svoji světovou medaili číslo 44. Oznámil poté, že sice špatně spal, ale tak silný se na lyžích na celém šampionátu necítil.
Co myslíte, hovoří takhle muž, který právě absolvoval své poslední mistrovství v životě?
Ta otázka zákonitě musela přijít: Bude ještě nějaké další, Ole?
„Dodnes jsem se soustředil na Oslo,“ odvětil. „Teď se soustředím na finále poháru v Chanty Mansijsku. Dál do budoucna zatím nepřemýšlím.“
Opravdu?
„Opravdu.“
Také mu to nevěříte?
