Přitom se mohli skvělým počinem ozdobit naši východní sousedé. Při rozdělování Československa hájil Petr Švehla barvy Dukly Trenčín, přijal slovenské občanství a na velkých akcích reprezentoval svoji "novou" vlast. Po čtyřech letech se však rozhodl pro návrat domů. "Proč? Jsem přece Čech. A podmínky v Trenčíně se neustále zhoršovaly," vysvětloval. Nový domov našel v Chomutově, nyní je ve službách Olympu Praha, kde se připravuje pod vedením reprezentačního trenéra Ervína Vargy.
Od Sydney k Istanbulu
Právě si pouštěl na videu své vystoupení na loňských olympijských hrách v Sydney. Prohrál oba úvodní duely v základní skupině a jel domů. Přitom patřil do širšího okruhu favoritů, v posledních letech se na velkých akcích umísťoval v elitní osmičce. "Zvoral jsem to. Tehdy jsem měl chuť se vším praštit. Neúspěch mě stále hodně mrzí," přiznával Petr Švehla. Pak začal srovnávat.
"Před Istanbulem jsem měl natrénováno stejně jako loni v Sydney, ale pomohl mi přechod do vyšší váhové kategorie." Místo "čtyřiapadesátky" se začal utkávat se soupeři v kategorii do 58 kg. "Konkurence je tu prakticky stejná, ale pracujete víc na síle, technika už se moc dohnat nedá. Určitě je to však pohodlnější, protože nemusíte shazovat tolik kil," vysvětloval zápasník, který se před soutěží stejně musel zbavit sedmi přebytečných kilogramů.
Istanbul přijal letošní evropský šampionát velkolepě, při finálových bojích se na tribunách tísnilo dvacet tisíc bouřících diváků. "Něco takového jsem nikdy nezažil, Turci jsou fanatici," vzdychl. Při svém finálovém střetnutí s Gruzíncem Iraklim Čočzou však ďábelskou kulisu nevnímal. "Soustředil jsem se jenom na zápas." Pak dokráčel k senzačnímu titulu.
Kdyby byl Turek...
"Prostě to vyjde. Dobře se vyspíte a všechno klape. Už několikrát se mi dařilo na turnajích Grand Prix, ale velké akce pro mě byly zakleté," krčil rameny Petr Švehla.
Konečně se dočkal velkého triumfu. "Myslím, že můj život se nijak nezmění. Možná budu chvíli trochu namyšlený, ale to brzy přejde...," usmíval se.
Kdyby dosáhl stejného úspěchu v jiném odvětví, neminula by ho tučná prémie a sponzoři by se jen hrnuli. Jenomže zápas je v Čechách chudým příbuzným. "V Turecku by mě vyvážili zlatem, přes noc bych se stal milionářem. Ale nějakou odměnu dostanu a peníze zase nejsou tak důležité," říká Petr Švehla.
Zápasník musí trpět
Oslav se dočkal hned po příletu do Prahy. "Na letiště mě přišli přivítat kamarádi, trochu jsme popili." Největší smršť se ale chystá v pátek. "Budeme slavit doma v Chomutově v letním kině u Kamencového jezera. Prý se mám dát překvapit, ale určitě to bude velké," těšil se.
Český zápasník však už spřádá plány do budoucna. "Na podzim se koná v New Yorku mistrovství světa. V Americe jsem ještě nebyl, chtěl bych se dobře připravit. A potom vydržet až do olympijských her v Aténách v roce 2004, kde bych si po Sydney rád spravil chuť. Pokud ovšem zdraví dovolí. Musím zaklepat, vážnější zranění jsem ještě neměl, nějaká bolístka se ale vždycky najde. Zápasník musí trpět."
