Přivedení stabilní členky národního týmu si považují. Záplatová hrála poslední dva roky v Německu, po sezoně oznámila, že by si ráda polepšila a udělala krok v kariéře dopředu - a vybrala si jejich družstvo.
„Jsem rád, že k nám mají zájem přijít i hráčky jejích kvalit,“ pyšní se generální manažer brněnského celku Radek Šír.
První komplimenty jsou oboustranné. „Líbí se mi brněnský koncept a pojetí trenéra Pruši, který je jedním z těch, kteří by měli mít budoucnost,“ zmiňuje 26letá basketbalistka. „Žabiny se chtějí vrátit na evropské pole, k čemuž jim chci pomoct a něco s nimi dokázat,“ dodává.
Aby byl pohár plný úplně čistého vína, spojení Žabin se Záplatovou nemusí nutně být dlouhodobé.
„Chci to zkusit na rok, v zahraničí bych ráda působila dál. Teď jsem si chtěla zkusit jinou evropskou soutěž, než jsem hrála v Německu, a jsem ráda, že jsem se domluvila právě takhle. Tenhle klub je plný energie a nápadů ze strany jeho vedení,“ líčí rozehrávačka. Vedle české soutěže ji tak čekají Středoevropská a Východoevropská liga.
Konec v Německu, kde napřed rok hrála Bundesligu v Rotenburgu za Avides Hurricanes (sezona skončila sestupem) a následně sezonu za favorizovaný Wasserburg (prohrál ve finále), oznamovala Záplatová jako hvězda v přímém přenosu.
Česká basketbalová federace jí věnovala jednu z edicí svého projektu 10 dnů s reprezentantem, a na konci svého „vysílání“ dala hlavní aktérka Německu vale.
Tou dobou už byla v hledáčku Žabin. Následně dostala konkrétní nabídku. „Dohodli jsme se na všem. Takže jsme si plácli a jdeme do toho spolu,“ usmívá se posila historicky velmi výsadního postu.
Rozehrávat míč v zelenobílém dresu Žabin totiž po desetiletí nemohl jen tak někdo. Po litevské legendě Loretě Berukstieneové se toho zhostila česká špička v podobě Romany Hamzové a následně Hany Horákové, v obou případech jde o osobnosti české basketbalové kroniky. Po čase ústupu z evropského výsluní je tedy v hale Rosnička zase reprezentační osobnost.
„No!“ ujede Záplatové spontánní vydechnutí, když jména klubových legend padnou. „Budu se snažit udržet ten tón, který zde nastavily holky přede mnou. Samozřejmě nejsem na takové úrovni, na jakou se dostaly ony, ale strašně ráda bych se jim aspoň přibližovala. Abych se vypracovala tam, kde byly ony,“ neskrývá respekt 175 centimetrů vysoká hráčka, která se ve volném čase raději dívá na mužský basketbal a jejímž potěšením na palubovce jsou asistence, důsledná obrana a zisky míčů.
Zvuk, který měly Žabiny za dob Hamzové a Horákové, podle jejích slov v Evropě zůstal. „Úspěchy tam byly, to v paměti zůstalo,“ referuje.
Účastnice loňského evropského šampionátu v Česku může nastupovat na pozicích jedna a dva, což si vyzkoušela právě v Německu. Wasserburg ji nasazoval na bránění rozehrávky soupeřek, aby na ně neustále vytvářela tlak a brala jim míče i síly.
„Ráda bráním,“ říká Záplatová. „Konkrétní akce musí vyplývat z domluvy s trenérem. Nejlepší je sednout si a říct si, co od sebe očekáváme. Každopádně rozehrávačka musí hru řídit, vzít na sebe těžké okamžiky, vyvést tým nahoru, když má hlavy dole. Hlavně aby to nebylo o tom, že chce na prvním místě dávat body. To by bylo špatně,“ říká jako z basketbalové učebnice.
