Je to tentokrát opravdu naposled? "Uvidíme, co se během roku odehraje. Ale už bych se chtěla usadit, domov začíná volat," poznamenala 30letá Simerská, kterou čeká v Le Havru pátá sezona. Ale není se co divit, že rozhodnutí změnila. Na normandském pobřeží je spokojená, skoro nic jí nechybí.
"Netajím se tím, že jsem si jela do Francie vydělat peníze na nový start do života a nabrat jazykové zkušenosti," připomněla. "Jazyk zvládám a podmínky mám dobré. V posledních dvou letech jsem dostala nabídky z Francie i Španělska, ale finančně nebyly tak zajímavé."
Začátky ovšem byly krušné. Proto jí pomohlo, že do Le Havru s ní odešla spoluhráčka Kateřina Vašková, která se mezitím vrátila domů. Navíc ve městě poznaly jednu Češku, která se do Francie přivdala, a o krajanky se ráda postarala.
"Vzala si nás za vlastní. Často k ní chodíme, jsme jako rodina," líčí Simerská. "Hlavně ze začátku nám hodně pomohla při jednání s úřady a podobně." Česká reprezentantka odešla do Francie se dvěma českými tituly v řadě. Nejprve slavila v Olomouci, vzápětí získala zlato v rodném Zlíně.
Triumf s Le Havrem jí ovšem stále uniká. Ve všech čtyřech sezonách si na krk pověsila stříbrnou medaili, pokaždé se radovaly Méty.
"Třeba to vyjde tentokrát, byl by to největší úspěch v kariéře," doufá Simerská, která s Le Havrem dvakrát vyhrála Francouzský pohár.
"V minulých sezonách jsme Méty dokázali porazit. Jenže titul jsme ztratili v jiných zápasech, které jsme neměli prohrát." Na vzájemné zápasy s Métami se ale pokaždé těší. A nejenom protože v klubu působí další bývalé zlínské házenkářky Lenka Kysučanová a Pavla Poznarová, která ovšem letos v létě zamířila do Řecka.
"Na mém postu nastupují v Métách reprezentantky, což je pro mě výzva ukázat, že házenou umím hrát," pousmála se. Ostatně trenér Le Havru Emmanuel Hardy jí dost věří. Nezřídka se stává, že bez střídání odehraje celý zápas. "Zadařilo se mi," podotkla. "Komunikace je volnější, trenér ti dá víc příležitostí. No a nějak se zjistilo, že jsem schopná určitých věcí, jako třeba protiútoku, takže hraju pořád," pochvaluje si.
Svůj herní styl ale poněkud změnila. Z domova byla zvyklá na silové pojetí házené, zatímco ve Francii převažuje technická hra.
"V obraně jsem vyčnívala. A když jsem na tréninku sejmula nějakou spoluhráčku, bylo z toho zle," popisuje. "Hráčky jsou tam mnohem citlivější na nejrůznější rány nebo úrazy. V Česku klidně hrajete s různými naraženinami, ve Francii ne."
Kabina Le Havru připomíná národnostní směsici. Vedle domácích hráček jsou v ní Brazilky, Polky nebo Tunisanky. Zatímco většina spoluhráček ze základní sestavy se stará jen o házenou, jediná Češka zároveň studuje. Na místní univerzitě vylepšuje svou francouzštinu.
"Často trénujeme dvakrát denně, ale dá se to zvládat. S profesory na univerzitě jsem se domluvila, že tam budu chodit podle toho, jak budu potřebovat," uvedla.
Dobrá znalost francouzštiny se jí hodí. Klub často pořádá společenské akce se sponzory, Simerskou naposled posadili ke stolu s majiteli vápenky.
"Musela jsem něco nastudovat na internetu, abych věděla, o čem se bavit," směje se. "Ale zvládli jsme to. Navíc podobná setkání jsou příjemná, poznáte spoustu nových lidí."
Jana Simerská30letá pivotmanka začínala s házenou ve Zlíně. Poslední 4 roky strávila ve francouzském Le Havru, kde odehraje také další sezonu. Získala 4 stříbrné medaile, tým pokaždé nestačil na Méty. Ovšem dvakrát vyhrála Francouzský pohár. Z domácí soutěže má česká reprezentantka tituly ze Zlína a z Olomouce. |