To je oproti přípravě s Rudou Černým tak velký rozdíl?
Obrovský! Ve všem. Je to rozmanité, i skupina dělá svoje. Rozkládáme trénink na menší jednotky, kterých je víc. Hrajeme hodně her, ty jsou výborné, člověk si u toho mákne.
Umíte prohrávat?
Jo. Mně spíš vadí, když si někdo nezahraje, když to někomu nejde a je to o ničem. Ale když prohrajeme a zahrajeme si skvěle, to mi vůbec nevadí. Hráli jsme nohejbal, fotbal, volejbal, ten nejvíc kvůli výskokům, odrazů člověk udělá hrozně moc.
Za hru se dá dobře schovat fyzická zátěž, že?
To každopádně, triko mám vždycky propocené, na fyzičku to má velký vliv. Když je člověk soutěživý, tak nenechá jen tak někoho běžet s balonem, i když je unavený.
Předtím byl trénink špatný?
Když jsem třikrát vyhrála Atleta roku, olympiádu, k tomu mám světový rekord, tak nemohl být špatný. Ale jak jsem mluvila o novém impulzu, tak to je on. Teď cítím, že to nejsou jenom řeči.
Je trenér pes?
Když je to potřeba, tak to umí, a když ne, tak mě umí brzdit. Mám naučený styl se na tréninku zničit, a to není dobré, to jste pak na dva dny vyřazení. Lepší je míň a pořád, než jeden obrovský trénink a být zničený. Spíš mě brzdí.
On anketu vyhrál sedmkrát.
Tak já musím ještě aspoň dvakrát.
V tomhle trenéra nechcete překonat?
Ne, já nejsem lamačka rekordů. Vždycky si vážím toho, že mě zvolí, ale že bych ty ankety prožívala? Nebudu se vůbec rozčilovat, když mě někdo porazí. Naopak budu ráda.
A kdyby tady byl Honza Železný v pozici nejlepšího trenéra roku?
To by bylo moje přání. Já bych klidně mohla být druhá, to by mi vůbec nevadilo, ale chtěla bych, aby Honza někdy vyhrál. Přejí si to všichni ve skupině, už jsme na tom začali pracovat.
