Výbuch radosti, který se ještě před pár chvilkami týkal nejen několika mužů v bílých dresech, ale i 16 000 fanoušků, se přelil na opačnou stranu. To muži v černém skáčou, polehávají, plesají.
I Slavko Vraneš, který se svými 229 centimetry a mohutným vousem připomíná ze všeho nejvíc medvěda, se raduje jako malý kluk.
"Neuvěřitelné. To ani nemůžu říct," nemá slov Jan Veselý, český křídelník, který stanul na straně vítězů. "Jen jsem třikrát skočil a pak už jsem ani nemohl, jak jsem byl unavený."
A Záhřebští se propadají z basketbalového ráje rovnou do pekla. Však si prohlédněte video a koukněte se do tváří poražených. Tomu se říká studená sprcha.
Přitom podobně ledové momenty jen několik chvil předtím zažili hráči Partizanu. Bojan Bogdanovič přesnou trojkou poslal Cibonu do vedení. Zbývalo už jen 0,6 vteřiny do konce prodloužení. Taková finále se neprohrávají.
"Neskutečné. Byli jsme všichni v šoku, nevěřil jsme, že se to může stát nám," popisuje závěrečné chvilky Veselý. "Potom Kecman řekl: Dej mi to, hodil míč na koš a všichni jsme jen koukali, jak to letí..."
... a zrodil se basketbalový zázrak. "Že se takhle podaří rozhodnout zápas? Šance tak sto ku jedné," smál se srbský střelec po zápase.
"Když Bogdanovič proměnil... Upřímně, řeknu vám, že jsem nevěřil, že bychom mohli vyhrát," vyznal se po zápase trenér vítězů Duško Vujoševič. "Něčemu takovému se říká šťastná střela."
Podobných chvilek pamatuje historie jen pár. Loni podobným způsobem vystřelila USK vítězství Evanthia Maltsiová. Ale Brno v těch chvílích s Pražankami drželo remízu a finále ještě mohlo vyhrát v dalším zápase.
Památné zakončení Sověta Alexandra Bělova proti Američanům ve finále olympijských her v Mnichově 1972 zase přišlo zpod koše. Pozdější vítězové měli na rozhodující akci dlouhatánské tři vteřiny.
