Až v září tohle prokletí Godinová zlomila. V zápase ZVVZ USK Praha - Cras Basket Taranto se stala nejlepší střelkyní. Trojkou v závěru rozhodla o výhře 71:68. Ke smůle Pražanek už přijela jako členka italského celku.
Někdo jiný by možná poté zvolil diplomatický tón, vytáhlá Francouzka se ale nežinýrovala. "Pro mě to bylo něco jako pomsta. Protože, víte, když jsem byla tady, moc jsem nehrála. A teď jsem zpátky a zahrála jsem fakt dobře. Takže já sem spokojená," rozesmála se.
Když v USK Praha vyhodnocují úspěšné a neúspěšné nákupy, Élodie Godinová bezpochyby skončí v kategorii číslo dvě. V roce 2007 přicházela coby velká naděje, která mezi špičky evropského basketbalu vystoupala jako raketa. Už ta předcházející sezona, ve Valenciennes Olympic, se ale Godinové nevydařila.
V Praze dopadla čtyřiadvacetiletá křídelnice ještě hůř. "Élo u nás měla tu smůlu, že byla na první zahraniční štaci. A naše družstvo bylo už tehdy velice silné. A tak se jí zkrátka nepovedlo, aby se do týmu zapracovala," komentoval její angažmá Ivan Beneš, trenérský asistent v USK.
"Měla u nás smlouvu na dva roky, ale po dohodě s agentem jsme ji uvolnili už v polovině kontraktu," popisuje Beneš, kterak se naplnila pražská etapa Élodie Godinové. Z velkého talentu se po dvou špatných sezonách málem stal talent bývalý, vyhaslý.
Až na jihu Itálie, v Tarantu, se Élodie Godinová chytila. Po šesti letech se její klub radoval z italského titulu. V Eurocupu, druhé nejvýznamnější z evropských soutěží, to dotáhl až do finále, kde podlehl Galatasarayi Istanbul. Ani 14 bodů Godinové týmu k výhře nepomohlo.
"Bylo to skvělé. V Praze jsem nehrála, strávila jsem sezonu na lavičce. Naopak v Tarantu jsem hrála velmi dobře," komentuje své dva poslední roky.
Třešinkou na dortu jménem Sezona 2008/09 byl pro Godinovou evropský šampionát.
Krátce před červnovým turnajem si na 190 centimetrů vysokou hráčku vzpomněl její osudový trenér Pierre Vincent. To on před šesti lety přišel na lavičku Basketu Bourges a do týmu si vybral i osmnáctiletý nebroušený diamant jménem Élodie Godinová.
Ve třetí sezoně už s průměry 10,5 bodu a 9 doskoků na zápas tahle hráčka táhla Bourges do čtvrtfinále, kde Francouzky podlehly tím nejtěsnějším rozdílem pozdějším vítězkám - Gambrinusu Brno. Už tehdy patřívala do reprezentace, utrápená dvouletka jí o modrobílé tričko připravila.
Po vydařené sezoně v Itálii dostala Godinová od Vincenta druhou šanci v národním týmu. Semknutý celek kolem rozehrávačky Céline Duemrcové a pivotky Sandrine Grudaové pak turnaj zvládl bez porážky. Dvakrát zdolal i "nepřemožitelné" Rusky.
"Samozřejmě se tím největším zážitkem stalo finále. Vyhrály jsme, přišlo předávání medailí. Byl to skvělé vyvrcholení celé sezony," zavzpomíná. "Ale my jsme v Lotyšsku sehrály spoustu dobrých zápasů. Třeba proti Řecku," zmiňuje Godinová těsnou výhru Francouzek ve čtvrtfinále.
"Byl to pro mě báječný rok. Snad ta příští sezona bude stejně dobrá. Musíme doufat, ale taky musíme pracovat. Taranto je dobrý tým, ale ne špičkový," komentuje vyhlídky svého klubu mezi evropskou elitou. Letos si totiž zahraje Euroligu. Ve společném týmu s Belgičankou Kathy Wambeovou, jednou z rozehrávačských hvězd Evropy.
Výsledek z Prahy ale naznačuje, že se Taranto mezi nejlepšími ztratit nemusí.
"Teď to bylo poprvé, co jsem se sem mohla do Česka vrátit," říká Godinová k zářijové pracovní návštěvě. "Ale jsem ráda, že jsem to možnost měla. Aspoň jsem viděla svoji kamarádku," dodává a ohlédne se po Sandře Le Dréanové. Ona se v Praze zabydlela, Godinová nikoli. Spokojené jsou teď ale obě.
