Byl to projev vzdoru. Proti rasové nerovnosti, nespravedlnostem, policejní brutalitě. Alespoň tak to popsala Essence Carsonová, jedna z hráček Sparks.
„Musíme stát za tím, čemu věříme. Chceme tím upoutat pozornost. Lidi zapomínají na to, co všechno se děje. Já chci, aby se zase probudili a věnovali těmto problémům pozornost,“ vysvětlila jedenatřicetiletá Afroameričanka.
A ujistila, že se z její strany rozhodně nejedná o neúctu k americkým státním symbolům.
Kritici se přesto ozvali.
Nevzalo to ani minnesotské publikum, které hráčky vracející se ze šatny vybučelo.
„Můžete dovést koně k vodě, ale nemůžete ho přinutit, aby se napil. Co se nedá ovlivnit, o to se nestaráme. Prostě musíme opakovat to, co chceme lidem říct. Jednoho dne to snad všichni pochopí,“ nebere si Carsonová, vystudovaná psycholožka a autorka dvou hudebních alb, prvotní kritiku osobně.
Změna na trůnuObhájkyně loňského titulu LA Sparks letos trůn přepustily celku Minnesota Lynx. Finálovou sérii WNBA ztratily 2:3 na zápasy |
Protest týmu z Los Angeles, jehož vůdkyně Nneka Ogwumikeová je zároveň předsedkyní hráčské unie v WNBA, nespadl z čistého nebe. Byl dalším plamenem vzdoru sportovců, který loni zažehl hráč amerického fotbalu Colin Kaepernick svým zakleknutím při hymně.
Loni byly akty vzdoru součástí nechuti přihlížet úmrtím nebělošských mladíků při policejních zásazích a podporovaly hnutí Black Lives Matter. Letos společenská soudržnost nejvíce popraskala při sporech o odstraňování konfederační symboliky a hromadnou rvačkou v Charlottesville.
Kaepernickovi se už před rokem dostalo podpory od spoluhráčů i protihráčů. Klekání s NFL se mezitím rozmohlo, až probudilo zlostnou reakci (nejen) v americkém prezidentu Donaldu Trumpovi. Ten vyzval majitele klubů, aby protestující hráče propustili.
Čímž protesty znovu povzbudil.
V NFL nyní pokleká na dvě stovky mužů. V NBA i WNBA se vžilo proplétání paží coby náhradní forma protestu. Někteří hráči a některé hráčky během hymny klopí oči k palubovce. Činily tak i basketbalistky Minnesota Lynx, finálové soupeřky Sparks, činí tak většina týmů během právě probíhající přípravy na novou sezonu NBA.
Tak daleko jako basketbalistky Sparks však dosud nikdo další nezašel. A i jim tento protest vydržel pouze první čtyři finálová utkání. V tom rozhodujícím pátém překvapily podruhé, když zůstaly stát na palubovce.
Podobné scény v mužské NBA čekat nelze.
Vedení soutěže totiž pro všechny případy přijalo opatření, které nestandardní chování během americké hymny zapovídá. A stejně tak si liga vyhrazuje monopol na vynášení trestů, jednotlivé kluby své hráče sankcionovat nesmějí.
„Doufám, že hráči budou okamžiky, kdy zní hymna, využívat k tomu, aby prokázali jednotu,“ komentoval toto rozhodnutí první muž ligy Adam Silver. A vyzval hráče, aby se i nadále zapojovali do společenských aktivit ve svých městech a ve své zemi.
Týmy nové pravidlo respektují, i když některé osobnosti už se vyjádřily ve prospěch výraznějšího protestu.
Kobe Bryant, od loňska basketbalový důchodce, by prý během hymny poklekl. Stejný názor má i Enes Kanter, pivot, který se postavil na odpor Receypu Erdoganovi a přestal být tureckým občanem. Ale zůstalo jen u názoru, Kanter respektuje většinové rozhodnutí kabiny New York Knicks.
A například J. R. Smith z Clevelandu na protest vystoupil z řady a stojí za svými spoluhráči. „Je to pro mě nepříjemná situace. Nemyslím že jsme se k tomu postavili správně,“ naznačuje své mínění. A domnívá se, že se v letošní sezoně dočkáme klečícího hráče NBA. „Ale nevím, kdo to bude.“
K velkém gestu se naopak odhodlal Bill Russell, osmdesátník, legenda Boston Celtics, jedenáctinásobný vítěz NBA a jeden ze symbolů černošského boje za rovnoprávnost v 60. letech.
„Hrdě poklekám a čelím společenským nespravedlnostem,“ napsal, aby podpořil své nástupce. Na krk si při tom pověsil Medaili svobody, nejvyšší americké civilní vyznamenání, které obdržel v roce 2011 z rukou Baracka Obamy.
Nesoulad mezi americkými sportovci a establishmentem bude zjevně pokračovat i v dalších měsících.