Ve třiadvaceti letech v Londýně poprvé okusila atmosféru grandslamového turnaje, navíc v době, kdy se po vleklém zranění dere zpět a snaží se přesvědčit, že její místo je úplně jinde než v osmé stovce žebříčku WTA.
Na travnatých dvorcích jí to vyšlo výborně, v kvalifikaci se probila přes tři soupeřky a navzdory porážce 3:6, 2:6 vzdorovala v prvním kole i nasazené dvacítce Kiki Bertensové. „Nakonec z toho bude pozitivní turnaj,“ souhlasí olomoucká rodačka.
Bylo dojemné zahrát si po všech vašich zdravotních peripetiích první kolo Wimbledonu?
Bylo to hezké, zasloužené a budu na to vzpomínat jako na první wimbledonskou a grandslamovou účast.
Rozklepala se vám kolena, když jste vstoupila na kurt?
Nebyla jsem nervózní. Šlo se mi dobře, těšila jsem se a myslela, že by zápas mohl být vyrovnanější. Soupeřka ale hrozně dobře servírovala, bylo těžké jí sebrat servis a udělat si nějakou šanci.
Ani publikum vás nesvazovalo?
Jsem ráda, když přijde hodně fanoušků. Nemám z nich nervy a extra mě to neruší. Čím víc jich přijde, tím lepší.
Jak tedy hodnotíte svou wimbledonskou premiéru?
Nemůžu říct, že jsem úplně spokojená, když jsem prohrála, ale už za pár hodin nebo dnů to budu hodnotit pozitivně. Podařilo se mi prokousat se těžkou kvalifikací, těžkými zápasy a nakonec z toho bude pozitivní turnaj.
Rozhodl desetiminutový game na začátku druhé sady, kde jste nevyužila brejkboly?
Úplně přesně si to nepamatuju. Utekla mi a potom se to s takovou hráčkou špatně chytá. Jakmile odskočí a věří si na servis, tak se to špatně stahuje. Když ale došlo na výměnu, nebyla tak dominantní. Rozhodoval servis.
Dvacátá nasazená Nizozemka Kiki Bertensová byla v 1. kole Wimbledonu pro českou kvalifikantku Barboru Štefkovou příliš složitým rébusem.
Co vám říkala po zápase máma, která také hrávala tenis?
Je pyšná, prožívá to se mnou. Sama bývala kolem dvoustovky, hrávala dobře. Proto byl loňský rok i pro ni těžký. Po zápase mě poplácala po ramenech a řekla, že to bylo dobrý. Místy jsem hrála dobře, místy mi to soupeřka nedovolila.
Loni vás trápila zranění, i teď jste však hrála zatejpovaná. Limituje vás to?
Na trávě je jiný pohyb, zadek je třeba mít níž. Není to tedy nic vážného, tejpy byly jen na podporu.
Jaké bylo přejít na wimbledonské kurty z Roehamptonu, kde jste hrála kvalifikaci?
Tam mi to posvátné nepřišlo. Tráva je tam roztomilá, je to nalajnované kriketové hřiště. Když se přijde do Wimbledonu, kde tráva vypadá úplně jinak, tak je to velký rozdíl.
Narazila jste tu na tenisové vzory?
Neměla jsem nikdy vzor, ke kterému bych vzhlížela. Ani vylepený plakát jsem neměla.
Tedy žádné selfie?
Ne, to mi přijde nejhorší, že bych za někým přišla v šatně. Vůbec mě to neláká.
Věříte, že vás první účast na grandslamovém turnaji nakopne?
Určitě. Zvládla jsem tři těžké zápasy v kvalifikaci, které jsem proti dobrým holkám dokázala otočit. Vím, že už to je zase moje hra, že můžu hrát dobře a porážet dobrý holky.
Kam se chcete posunout?
Nejsem na místech, která mi patří. Chci jít zápas po zápasu a turnaj po turnaji a posouvat žebříček. Po zranění jsem říkala, že bych se chtěla vrátit rychle, ale je to těžké. A také těžší, než jsem si dokázala představit, trvá mi to déle, ale hru na to mám. Když budu zdravá, vrátím se tam a můžu maximum i vylepšit.
Kde se pokusíte o další krok?
Letenku odsud ještě nemám, ale vrátím se domů a hned budu trénovat na antuce. Příští týden mám přihlášenou šedesátku v Německu a pak dva turnaje ITF v Česku. Z chráněného žebříčku mi zbývají poslední čtyři turnaje.
