Murray se zařadil po bok dalších úspěšných „nedělníků“ z Velké Británie. Jeho druhé wimbledonské vítězství však jednoznačně krajany z jiných sportů předčí.
Také proto, že si nasazená dvojka poradila s nebezpečným ranařem Milosem Raonicem z Kanady bez větších problémů ve třech setech. Kvůli jeho takřka bezchybnému výkonu se tudíž víc řešilo dění mimo travnatý kurt.
Hlavním tématem se stal Ivan Lendl. Poté, co se rodák z Československa vrátil k bývalému svěřenci, Murray neprohrál na trávě žádné z dvanácti utkání. Na svém oblíbeném povrchu zažil od roku 2012 pouze tři porážky.
Lendl podobně jako při aktivní kariéře v nedělním finále neukazoval soupeři emoce.
Během zápasu seděl s kšiltovkou zaraženou do čela, nepohnul brvou, občas zatleskal. Se zaťatou pěstí zakřičel radostí jen výjimečně.
Až po utkání a při slavnostním ceremoniálu se dalo z jeho tváře něco vyčíst. Do očí se mu draly slzy.
„Ale jinak tomu moc nedává, co?“ otázala se reportérka Murrayho při rozhovoru na kurtu ohledně kouče Lendla. On se natočil do hráčské lóže na jeho zabijácký výraz a odpověděl: „Je prostě šťastný.“ Diváci se bavili. Něco jako úsměv se objevil také u Lendla. „Patří mu dík za všechno, co pro mě udělal. Spolupráce s ním funguje výborně,“ zopakoval britský hráč.
Lendl vzápětí vysvětloval, jak je to s těmi jeho skrytými emocemi. „Každý z nás v týmu je radostí bez sebe,” rozesmál se. Na dotaz BBC, jak to vlastně dělá, odvětil: „Třeba usínám. Kdo ví.“
Murray slyšel nejdřív potlesk, pak bučení kvůli Cameronovi
Murray si mezitím mohl číst gratulace od různých osobností - velšského fotbalisty Garetha Balea, prostřednictvím twitterového účtu od členů královské rodiny či od odstupujícího britského premiéra Davida Camerona, který byl přímo v hledišti.
„Vyhrát Wimbledon je těžké, ale určitě bych nechtěl být ministerským předsedou,“ prohlásil Murray a narážel na to, že Britové si podle refereanda přejí vystoupit z EU. Při těchto slovech publikum na domácího oblíbence bučelo a pískalo.
Jenže to Murrayho, trojnásobného grandslamového vítěze, nerozhodilo. „Pocity jsou jiné,“ srovnával s rokem 2013, když se dočkal triumfu jako první Brit po 77 letech. „Cítím se šťastnější. Minule to byla spíš úleva, nestihl jsem si výhru užít. Jsem si jistý, že si to teď užiju víc.“
Jak řekl, udělal. Vítěznou trofej si vzal do ledové lázně v rámci regenerace. „Díky tomu poháru je to snesitelnější,“ napsal Murray k fotce na Facebook. Teď těší na volný čas s rodinou a pak se začne chystat na další vrchol sezony - obhajobu olympijského titulu v Riu. Pak by na něj mohli být Britové zase hrdí.
