Whitfield bral na sebe zodpovědnost po většinu utkání. V jeho rukou byly koncovky normální hrací doby i prvních třech prodloužení.
Nejdřív "nabil" Votroubkovi na vyrovnávací trojku se sirénou v základním hracím čase. V prvním prodloužení zařídil pokračování svou jedinou proměněnou trojkou v zápase (ze 6 pokusů). V posledních vteřinách druhého nastavení najížděl do koše a odložil míč Benešovi na trojku. Ten minul. Na konci třetího prodloužení Whitfield nedal střelu z otevřené pozice za dva body.
„V těch dvou situacích jsme měli jít na faul. Na druhou stranu střely Beneše i Whitfielda byly z dobrých pozic. Byla to i otázka momentálního štěstí,“ řekl trenér Michal Ježdík.
Nymburk se v utkání musel prát s několika tíživými faktory. Nasbíral poměrně hodně ztrát, celkem 26 (10 v prvních dvou čtvrtkách). Po sedmi si připsali Whitfield se Zídkem, kteří hráli skoro pořád a měli také míč často v držení. Některé ztráty tým zraňovaly obzvlášť, zejména při výhozu z autu pod košem soupeře a při dotahování v koncovkách hracích období.
„Právě v závěrech hracích období jsme dělali chyb příliš. Byly tam i hloupé fauly a míjeli jsme v podkošových pozicích. Ale musím říct, že to bylo proti těžkému soupeři,“ řekl Whitfield, který viděl i jiné nedostatky: „Dopustili jsme se příliš propadnutí v obraně a chybovali na obranném doskoku, což jim dávalo lehké koše. Navíc jsme nedostatečně komunikovali. Potřebovali jsme je o něco častěji v obraně zastavit, a to se nepodařilo.“
Po Kazani na amerického hráče další rozehrávačský duel s krajanem. Tentokrát s Marcusem Norrisem. „Na souboje s krajany se pokaždé moc těším, navíc mám rád těžké zápasy. Snažím se v nich o absolutně nejlepší hru, jaké jsem schopen,“ řekl Whitfield. Svá slova potvrdil hned na startu utkání, kdy sebral soupeři míč a po úniku zajistil dva body. V těžkých chvílích bral hru na sebe a najížděl leckdy i riskantně do koše. V úvodu prvního prodloužení byl ve dvojtaktu zblokován, ovšem hned vzápětí ukradl balon v obraně a po bleskovém přechodu hřiště skóroval.
Když byli hráči hostů v obraně na těsno nalepeni na domácích hráčích, musel to být převážně on, kdo obstarával průniky ke koši a obranu rozbíjel. „V těchto situacích bychom ho měli využívat možná ještě víc,“ dodal Michal Ježdík.
