Před vchodem číhá několik lovců podpisů, atleti se mnohdy pěšky chodí protáhnout na nedaleký stadion Letzigrund, kde se mítink koná.
Nejlepší mítink ze všech
Stačí jen chvíli postát uprostřed přepychu hotelové haly a můžete vidět spoustu slavných tváří.
Marocký běžec Hicham El Guerrouj míří do uzavřené jídelny v podzemí na oběd. Za chvíli si cestu k výtahu mezi spoustou návštěvníků razí sprinter Maurice Greene. V kraťasech a červeném tílku se trochu kývá, trhá hlavou. V ruce si nese dva pomeranče.
Další atleti studují startovní listiny. Koutek v rohu u okna vyplňují sportovci surfující po internetu. Před telefonním automatem je malá fronta. Kožené sedačky u mramorových stolků před výtahy jsou beznadějně plné. Mezi atlety se tu v horkém vzduchu plném švitoření proplétají jejich manažeři.
„Ti se sejdou všichni,“ říká Alfonz Juck, zástupce mnoha českých atletů.
Dokonale postaráno je o všechny účastníky. Weltklasse, to je světová třída. Mítink s rozpočtem 108 milionů korun.
„Tady je jasně nejlepší publikum,“ liboval si katarský běžec Saíf Saíd Šahín, když vyhlašoval útok na světový rekord na 3000 metrů překážek.
„Je to nejlepší mítink ze všech,“ říká manažer Juck. „Počínaje tím, že je tu všechno označené nebo že u vchodu jsou květiny.“
Do haly zrovna vstupuje muž s čerstvým květinovým košem.
Atleti pozvolna odcházejí do pokojů, natáhnout se před večerními závody.
Dění se přesouvá na stadion. Po třetí hodině odpoledne probíhá zkouška slavnostního nástupu. Hvězdy zatím nahradí děti. Třináct set talentů si ve středu zatrénovalo se slavnými atlety. Ti zase vyjeli parníkem na jezero. I to je součást Weltklasse.
Do začátku hlavního programu zbývají čtyři hodiny. Vzduchem voní klobásy, jež se pečou ve stáncích okolo stadionu. I počasí se slitovalo. Z oblohy září slunce, z očekávané bouře zůstane jen několik blesků na večerním nebi.
Buřty i restaurace
Tribuna na stání naproti cílové rovince se začíná plnit. Tady jsou nejhlučnější fanoušci.
„Ty asi nic nevíš o atletice,“ ozve se z rohu. Čeští příznivci sem autobusem jezdí pravidelně.
Vstupenky na poslední mítink před olympijskými hrami v Aténách stojí v přepočtu od 600 do 3400 korun. Večer je plno.
Diváci se na stadion trousí mnoha vchody, u každého hlídá ochranka v uniformách a baretech. Kdo má zvláštní kartičku, dostane dárek: chladicí tašku se znakem mítinku, třemi lahvemi pití, sendvičem a sladkou tyčinkou.
Potřebujete poradit? Zeptejte se jednoho z mnoha dobrovolníků.
Ve spoustě stánků lze koupit klobásu, sendvič, ovocný salát nebo zmrzlinu. Ceny od pěti franků (sta korun) výš.
Vedle stadionu se tyčí obrovský bílý stan pro VIP hosty. Vedle za plotem je krásná zahradní restaurace s číšníky, dřevěnými stoličkami s polštářky a růžovými květy ve vázách z melounu.
Atleti se rozcvičují pod žhnoucím sluncem vedle stadionu na tréninkové ploše s pečlivě sestříhaným trávníkem. K dispozici jsou jim tu ve stanu i maséři.
Kolem chodí diváci s pivem v ruce.
Na stadionu už se závodí. Běží se školní štafety, na dráze se utkají i vozíčkáři. Co na tom, že hvězdy zatím chybějí, fandí se už teď.
Ještě zdaleka není tma, když se rozzáří obrovské reflektory. Je 19.20, začíná představení hvězd. Na trávník vbíhají vedle dětí trojskokan Christian Olsson, výškařka Hestrie Cloeteová, místní hrdinka Maria Mutolaová...
K nebi letí balonky v barvách mítinku, černé a žluté. Hvězdy obíhají čestné kolečko a házejí divákům trička. Teď začíná pravá atletická show. „Vítejte na Weltklasse!“
Bouře na tribunách
Hlučné povzbuzování doprovází každý pokus diskařů, trojskokanů i tyčkařů. Všichni jsou vítáni, jen německý tyčkař Tim Lobinger si vyslouží pískot.
„Prosím ticho před startem,“ žádá hlasatel.
„Psssst!“ svítí i na velké tabuli.
Je slyšet jen šepot a hlasy rozhlasových komentátorů. Do bloků už jsou zakleknuti sprinteři. Stovka mužů je jedním z vrcholů večera. Okamžitě po výstřelu stadion vybuchne, zvuk se odráží od zastřešených tribun, šíří se jako lavina.
Po doběhu diváci v rohu u cíle hučí, třepou rukama, pak je zvednou nad hlavu. Žádají od vítěze Asafy Powella suvenýry: květinu a lahev na vodu.
Mexické vlny provázejí v posledních dvou kolech honu za světovým rekordem steeplaře Šahína.
Největší aplaus sklízí domácí André Bucher. V roce 2001 jako první Švýcar získal titul mistra světa.
Když se v polovině osmistovky začne propadat, diváci jsou zklamaní. Bucherovo jméno však vyvolávají ještě dlouho po závodě.
Vrcholem je čtyřstovka žen. Tonique Williamsová však neporazitelnost udrží a dál bojuje o milionový jackpot.
Už pokračuje jen maratonská soutěž tyčkařů, diváci odcházejí.
Na závodníky v hotelu čeká večeře, na mnohé z nich i rodiny, v kožených sedačkách se choulí děti. Z baru zní hudba.
Atletický svátek končí. V sobotu ráno se však v ulicích rozběhne velká taneční párty. Curych se baví dál.
 Felix Sánchez se raduje z triumfu v Curychu. |
 Bernard Lagat z Keni (vlevo) porazil v Curychu v běhu na 1500 metrů a Hichama El Guerrouje z Maroka. |
