Ani zeměpisní fanoušci se nemusí stydět, pokud začnou tápat. Podle dat z roku 2011 navštívilo Nauru 200 turistů za rok, což z něj činí nejméně frekventovanou zemi planety. Přesná čísla počtu obyvatel se rozcházejí, ale dá se říci, že na ostrůvku v Pacifiku žije přibližně 10 tisíc lidí.
A na hrách Commonwealthu, akci pro bývalé součásti britského impéria, už dohromady získalo 28 medailí! Pro ilustraci to matematicky znamená, že nějakou má doma každý zhruba 357. občan Nauru. Zůstaneme-li u hrátek s čísly, třeba lidnatý Bangladéš by úměrně tomu musel v dějinách her dobýt už přes 420 tisíc cenných kovů. Jak jen tohle dokázali, když Nauru dokonce ani nemá hlavní město a rozkládá se na titěrných 21 čtverečních kilometrech?
„Mám osm sester a jednoho bratra, všichni sledují mé výsledky. Můj táta je prezidentem vzpěračské asociace Commonwealthu, proto jsem se na tenhle sport dal i já,“ popisoval Detenamo předloni v Londýně. Na olympiádě zastupovali Nauru pouze on a judista Sled Dowabobo.
Že vzpěračské geny zdělil, není náhoda. Právě v Pacifiku možná mají ty nejlepší na světě. „Někteří sportovci na Nauru si nemohou dovolit boty, tak vzpírají bosi na pláži. Představte si je ve správném tréninku a s penězi,“ zasnil se jeho kouč Paul Coffa.
Ovšem tady platí: do chudoby se Nauřané zahnali sami. Jen Vatikán má méně obyvatel, bohatství Nauru však bývalo značné: těžba fosfátů zemi ekonomicky nadopovala, a tak tu po nezávislosti v roce 1968 zrušili daně, vše bylo zadarmo včetně školství a zdravotnictví. Lidé de facto přestali pracovat. A když došly peníze, začala krize.
Tu prohlubuje epidemie obezity – v Nauru trpí nadváhou téměř 95 procent populace, to nemá na planetě obdoby. Cukrovka je „kolorit“. Ovšem právě temné časy zrodily hvězdu. Marcus Stephen je jedinou sportovní celebritou Nauru, později se tu stal i prezidentem.
„Když hledal ideální sport pro malé, podsadité, silné a tlusté lidi, našel vzpírání,“ popsal jeho příběh list Guardian. Stephen získal na hrách Commonwealthu sedm zlatých, dvakrát byl na olympiádě. Na Nauru založil vzpěračskou asociaci a jeho učněm je nejen Detenamo, ale také podsadití siláci z Kiribati či Papuy-Nové Guineje; oba teď v Glasgowě brali zlato.
Na Nauru oproti tomu zamíří „jen“ stříbro, i tak je to ale velká výhra miniaturního národa. „Takový Írán investuje miliony do toho, aby ve vzpírání dominoval. Totéž Rusko, Čína,“ řekl kouč Coffa. „Ale národy Pacifiku a jejich výsledky, to je přece neuvěřitelná story.“
Zvlášť u Nauru, jež autem objedete do půl hodiny. Detenamo se vrátí jako král.
