Královna vytrvalkyň Petra Kamínková se rozhodla předat svou vládu. Plánovaný pokus o olympijský limit v maratonu jí totiž překazilo zdraví, a tak se rozhodla, že stres, ambice a rekordy přenechá v devětatřiceti mladším.
"Tělo si řeklo, že už mi musí dát razantně najevo, ať už si běhám jen pro sebe. A také jsem psychicky unavená," přiznává. I proto váhala, zda se postaví v sobotu večer na start Olomouckého půlmaratonu.
Jak to vypadá s vaším startem na domácím závodu?
Musím být opatrná na své zdraví, takže když poběžím, tak to nebude na žádný excelentní výkon. Takže si to půjdu jen proběhnout.
Dokážete si ambice na výsledek v sobě odbourat?
Problém je v tom, že už tu běhám dvanáct let a pořád se očekává, že budu mezi českými běžkyněmi nejlepší. Ale už jsem se rozhodla, že si budu běhat jen pro radost. Už to totiž moc nejde skloubit s prací. Bez sportu nemůžu být, ale i kvůli zdraví jsem se rozhodla, že už nebudu trénovat na sto procent.
Dá se to pochopit jako konec vrcholové kariéry?
Už jsem zrušila i starty v zahraničí a budu běhat jen u nás. Ještě v červenci jedu do Francie, kde mám domluvený start, ale už si budu běhat jen tak. A když pojedu do zahraničí, tak to bude s kamarádskou partou a nebudu v závodě zařazená mezi elitní běžkyně.
Přitom jste tolik snila o maratonu na olympiádě...
To je ale sen každého sportovce. Navíc je v Evropě, Londýn je kousek a podmínky by byly skvělé. Byla jsem na mistrovství světa v půlmaratonu nebo evropském šampionátu v krosu, ale tam byli jen vytrvalci. Chtěla jsem ale zažít hry, na kterých bych se potkala s dalšími sportovci. To byla pro mě velká motivace, ale bohužel to nevyšlo.
Místo plánovaného pokusu o limit vás zradilo zdraví.
Tělo si řeklo, že už mi musí dát razatně najevo, ať už si běhám jen pro sebe. Zdraví se mi trochu zhroutilo a také jsem psychicky unavená. Závodů v zahraničí a cestování jsem měla od roku 2000 moc. Už bych také chtěla rodinu a pokud bych dál běhala na vysoké úrovni, děti bych v životě neměla. Tělo se musí zklidnit a začít přemýšlet nad něčím jiným.
Během kariéry jste vyhrála 39 mistrovských titulů. Už se těžko hledala motivace?
Vím, že mám rezervy v maratonu a nepodala jsem svůj stoprocentní výkon, ale na ostatních tratích už jsem ze sebe vydala vše. Nemám ani s kým běhat, trénuju se sama a už mi dochází inspirace. Už se mi ani nechce makat na krev. Chodím se proběhnout s veterány a to mi vyhovuje. Povídáme si a je to úžasné. Už se mi nechce běhat úseky.
Takže u běhání zůstanete i dál?
Jít se proběhnout na hodinku ráno, než otevřeme hospodu, mě naplňuje. V zimě jsme vždy v neděli chodili s partou deseti patnácti lidí běhat do lesa, povykládali jsme si, a to se mi líbí. Už si chci stoupnout na startovní čáru a nepřemýšlet nad tím, že musím být nejlepší. To jsem si samozřejmě vždycky přála, ale teď už chci běžet s úsměvem na tváři, netrápit tělo a užít si to.
