Závod, který jeho ředitel Christian Prudhomme označil za „nejvyšší Tour historie“, měl nabídnout letos dokonce sedm dvoutisícovek!
Tour de France 2019Speciální příloha iDNES.cz: zpravodajství, rozhovory, reportáže, komentáře, startovka, přehled etap, historie závodu, ... |
Po pyrenejském horském dojezdu na Tourmalet (2 115 m) minulou sobotu šlo potom ve čtvrtek o alpské průsmyky Vars (2 109 m), Izoard (2 360 m) a Galibier (2642 m).
V pátek měl po Iseranu přibýt ještě horský dojezd v Tignes (2 089 m). Příroda se však postavila proti. Právě iseranské stoupání tak možná sehrálo rozhodující roli při určení šampiona Tour 2019 – Egana Bernala obléklo do žluté. Pozici lídra bude v sobotu hájit ve výrazně zkrácené etapě do Val Thorens (2 365 m).
„Trasa letošní Tour vyžadovala od týmů trénovat ve výškách ještě častěji než obvykle. Zaměřili jsme se na ně,“ zdůrazňuje Tim Kerrison, šéftrenér Bernalova Ineosu.
Geraintu Thomasovi naplánoval hned čtyři dvoutýdenní vysokohorská soustředění, tři z nich na Tenerife na svazích sopky Teide. „Před Tour jsme ještě přidali krátký blok na Isole 2 000 nedaleko od Nice, kde Geraint bydlí. Mohl tam půldruhé hodiny od domova trénovat ve 2 000 metrech.“
Alpská etapa na Tour předčasně ukončena. Bernal vybojoval žlutý dres |
Samuel Bellenoue, expert na vysokohorskou přípravu v týmu Wanty a předtím v AG2R, v minulosti prováděl s Romainem Bardetem sprinty ve 3 000 metrech v Sieře Nevadě.
„Do plic se vám v těchto výškách dostává méně kyslíku ne proto, že vzduch je řidší, ale protože tlak je nižší,“ říká. „Metabolické funkce se zpomalují o 5 až 10 procent. O kolik přesně, to ovlivní i vaše genetika, aklimatizační schopnosti organismu a stupeň únavy.“
Když nasycení krve kyslíkem poklesne o 10 procent, poklesnou stejně i watty, které tělo může produkovat. „Z každého útoku při závodě se potom tělo déle vzpamatovává. Ve výškách nad 2 000 metrů je proto mnohem složitější pokoušet se o opakované útoky,“ říká Bellenoue.
Kolumbijci mají výhodu
Petr Vakoč z Quick-Stepu považuje za kritickou hranici výšku 1 700 metrů. „Nad ní cítím, že se mi dýchá o dost hůř. A po závodě mám hodně unavené dýchací svaly.“
20. etapa Tour de FranceSledujte od 14.30 hodin online. |
Proto i on před náročnými etapovými podniky vyhledává vysokohorská soustředění. „Když jsme trénovali v Livignu (1 816 m), měl jsem v prvním týdnu watty o 20 procent nižší, než jsem normálně dokázal vyprodukovat. Ale jak se tělo aklimatizovalo, vracelo se k normálu a rozdíl už nebyl takový. Tento efekt pak přetrvá několik týdnů i do závodů.“
Počasí dál trápí Tour, sesuvy půdy výrazně zkrátí sobotní etapu |
Rovněž Jan Hirt, který se právě chystá na srpnové závody včetně Vuelty, nedá na tato soustředění dopustit. V úvodu sezony strávil měsíc ve vysokých nadmořských výškách v Kolumbii. „Když jsem se odtud vrátil, cítil jsem se asi nejlíp v životě. Moc mi to pomohlo,“ povídá.
V současné cyklistice, kdy rozhodují detaily, považuje Hirt vysokohorské kempy za velmi významné. „Vidím to následně i ze zlepšených výsledků mého krevního obrazu. Tyhle kempy jsou dnes jednou z mála věcí, jak se dá posunout výkonnost.“
Za specifický případ platí Kolumbijci Egan Bernal a Nairo Quintana. Ti ve výškách nad 2 500 metrů odmalička vyrůstali, stejně jako Ekvádorec Richard Carapaz, letošní senzační šampion Gira.
„Dopady etap ve výškách pociťují mnohem méně než ostatní,“ říká Hirt. Však si také Quintana po čtvrtečním triumfu ve Valloire liboval: „Takové profily mi sedí.“
Kreuziger: Do výšek nejezdím
Navíc i když Bernal pobývá během sezony v Evropě, bydlí vysoko v Andoře. V pyrenejském knížectví se usadili mnozí cyklisté, doma jsou tu například i Hirt a bratři Yatesové.
Z jezdců na celkové pořadí je v tomto směru naprostým unikátem Roman Kreuziger. Ten totiž tvrdí: „Na vysokohorské kempy nejezdím, nepatřím k jejich zastáncům. V roce 2013, kdy jsem zajel nejlepší Tour, jsem předtím nebyl na žádném. Ani letos ne. Do výšek jezdí ti, kteří se neumějí připravit doma.“
Kreuziger o bláznivém dni: Dojíždět si sám únik byla má největší chyba |
Podle něj jediní, kdo jsou na dvoutisícové sféry opravdu zvyklí, jsou ti, kteří v nich vyrůstali. „Ale třeba Evropanům z Ineosu ani tři měsíce ročně na kempech nepomohou, aby si tělo na výšky zvyklo.“
Jak tedy zní jeho recept?
„Jezdím v Itálii na Gardě dlouhé kopce do 1 800 metrů. Jsem tam doma, spím tam doma, trénuju doma a nemusím být dlouhé měsíce na soustředění, což napomáhá psychice.“
Přesto i on připouští: „Když je někdo opravdu hodně unavený, dvoutisícové výšky ho snáz pohřbí.“
V sobotu bude v řídkém vzduchu Val Thorens stupeň této únavy naposledy na letošní Tour otestován.