Viděl, jak mistr světa Voronin, nebo medailisté z letošního HMS v Lisabonu Holm se Strandem, skáčou 225 cm až na poslední pokus. "Trochu jsem soutěž podcenil. Hodně lidí vypadávalo nebo se trápilo a pak se v rozhodujícím okamžiku vzpamatovali. Já ne," láteřil jablonecký výškař.
Těsně před ním se do finále prosmýkl olympijský vítěz Kljugin, který 225 cm zdolal napoprvé. "Přitom jsem se cítil celkem dobře. Běhalo mi to, technika šla, ale celkově nebyl výkon kompaktní," vysvětloval Jan Janků, který si odbyl start na svém třetím mistrovství světa a největšího úspěchu dosáhl v Aténách v roce 1997, kde skončil dvanáctý.
Jeho pravé rameno zdobí čerstvé tetování, kanadský znak. "Nechal jsem si ho udělat v Ottawě po Frankofonních hrách, kde jsem získal medaili. Mělo se jednat o takový stimul, abych zaskákal dobře i tady," poznamenal Janků, který se může po vydařeném průběhu sezony jenom topit v pocitu marnosti. Jeden pitomý závod a všechno je pryč," mávl rukou muž, jemuž k cestě do Kanady pomohla divoká karta Českého atletického svazu.
Ve své kariéře se slávě nejvíce přiblížil na halovém mistrovství Evropy ve Valencii v roce 1998, kde obsadil nevděčné čtvrté místo. V Edmontonu visel úspěch na nejnižší větvi za poslední léta, světová špička letos stagnuje. "No co, mám smůlu. Kdybych začal přemýšlet o nějakém prokletí, můžu hodit tretry do koše a jít do práce," ušklíbl se Jan Janků.
Výška (kvalifikace) - skupina A: 1. Austin (USA) 227, 2. Strand (Švéd.) 227, 3. Boswell (Kan.) a Rybakov (Rus.) oba 227, 5. Buss (Něm.) 227, 6. Kljugin (Rus.) 225, 7. J. Janků (ČR) 225 - nepostoupil. Skupina B: 1. Sotomayor (Kuba) 227, 2. Holm (Švéd.) a Voronin (Rus.) oba 227, 4. Hammad (Alž.) 227, 5. Boateng (Kan.) 227, 6. Mayo (Kol.) 225.
