Výškaři museli deštivému počasí čelit ze všech účastníků hlavního večerního programu Zlaté tretry nejdéle. Oštěpaři začali svoji soutěž až o hodinu později, běžci po svých závodech rychle mizeli v šatnách, jen výškaři vydrželi na place skoro celé dvě hodiny.
V teplákách, zimních čepicích, někteří dokonce s hlavou zachumlanou pod kapucí se choulili pod stanovým přístřeškem. "Bylo nás čtrnáct na stan o rozměrech třikrát tři metry, ale nějak jsme se tam zmáčkli," poznamenal Jaroslav Bába, domácí hvězda a držitel olympijského bronzu. "Už jsem skákal i ve větším teple," dodal hořce.
Teplé svršky atleti odkládali jen na chvilku kvůli soutěžním skokům, ale pak se hned rychle oblékali.
Soutěžit ve výškařském sektoru začalo úderem osmé hodiny, ale Bába úvodní výšku vynechal, takže na svůj první pokus dostal až o 40 minut později.
S velkou rezervou se přehoupl přes 220 centimetrů a honem spěchal pod stan. Mikina, tepláky, bunda, teplá čepice. Až teple oblečen se vydal protáhnout svaly, došel až k ochozům, pozdravil se s diváky a vrátil se pod stříšku.
Po dvaceti minutách si celý rituál zopakoval, jen s tím rozdílem, že laťka byla o deset centimetrů výše.
První pokusy Bába absolvoval v dlouhých elastických kalhotách, ale když se mu na výšce 225 cm přestalo dařit, svlékl se na třetí pokus do trenýrek.
"Víc než déšť mi vadil protivítr," přiznal se nejlepší český výškař. "Myslím, že jsem se odrážel dobře, ale ve větru jsem se v letové fázi nedostal přes laťku. Špatně jsem to měl načasované."
Posledním pokusem o laťku jen lehounce zavadil, ta se chvíli pohupovala a až asi po vteřině spadla. "Ani nevím, čím jsem ji shodil."
Výškaři se rozebíhali po mokrém tartanu a v místě, kde se odráželi, byla dokonce kaluž. "Nejsem ten typ výškaře, který dává všechnu sílu do odrazu, takže mi podklouznutí snad ani nehrozilo," myslí si Bába.
"Nikdo dnes nepodal excelentní výkon," zhodnotil soutěž, ve které nakonec za 220 centimetrů bral stříbro. "Z výsledku mám radost, ale za výkon se stydím."
