Před závodem jste zažila další pernou chvilku. O co šlo?
Ještě deset minut před startem jsem neměla lyže. Pak zbývalo už jen pět minut, což mě docela znervóznělo. Až potom mi je přinesli, rozhodování, které zvolit, bylo těžké.
Stalo se vám někdy něco podobného?
Loni v Salt Lake City, kde se v okamžiku změnilo počasí. Ještě dvacet minut před startem jsem měla připravené dvoje lyže, nevěděla jsem, na kterých pojedu, a navíc mě čekalo testování. Takový stres nemám moc ráda, ale naštěstí se většinou všechno nehoní takhle nakvap.
Říkáte, že vám tratě v Novém Městě moc nevyhovují. Proč?
Jsou hodně členité a je nutné často měnit rytmus a techniku. Mám raději dlouhé táhlejší stoupání, skandinávské typy tratí, kde můžu využít sílu.
A navíc začal padat sníh...
Ale zůstal pevný, byla dostatečná zima. Nejhorší je pro mě kombinace sněhu a počasí kolem nuly.
Takže zdejší podmínky neměly na vaše umístění vliv?
Ne, už v půlce závodu mi bylo jasné, že na Čepalovovou dneska nemám. Přesto jsem spokojená a nepronásleduje mě špatný pocit, protože superformu nemůžu mít na všechny svěťáky v roce. Potřebuju ji utlumit a týden si odpočinout. Až před olympiádou v Americe zase začnu s objemovým tréninkem, který potom přejde do kvality.
Diváci vás neustále hnali kupředu, pomohli hodně?
Nejsem na něco podobného zvyklá, v cizině mám větší klid. A na některých místech byl kontakt opravdu bezprostřední, měla jsem problém soustředit se na techniku, abych se nenechala nevybláznit. Ale musím říct, výborná atmosféra a pořádný hukot.
Při Zlaté lyži jsou fanoušci hodně blízko závodníkům, Ruska Vjalbeová si dokonce před lety stěžovala, že jí obtěžoval cigaretový dým a slivovicové výpary. Co vy?
Žádná potíž. Zdá se, že móda nekouřit došla i do Čech.
Jak jste se vyrovnávala s presem, který se do vás na Vysočině opíral ze všech stran?
Je fakt, že mi lidi fandili i při rozběhání, ale dalo se. V pátek už to bylo hektičtější, tak jsem se zavřela do pokoje a měla klid. Teď ještě v úterý poběžím na mistrovství republiky klasickou pětku a osmnáctého už odlétám do Spojených států. Docela se těším, že zmizím. Na druhou stranu, po těch letech už se dokážu s tlakem vyrovnat.
V posledních měsících jste vyhrála tři závody SP a dvakrát skončila druhá. Dá se říci, že prožíváte životní sezonu?
Je pravda, že jsem se poprvé vyhnula velkým výkonnostním propadům. Na papíře to tak vypadá a pocitově asi taky.
Na olympijských hrách v Salt Lake City budete závodit v pozici vedoucí ženy celkového hodnocení Světového poháru. Pokud ji chcete udržet, čeká vás i pořádně rušný březen.
Jenomže na programu jsou klasické sprinty, v nichž je podle mě naprostou jedničkou Bente Skariová, která nastřádá dostatek bodů. Bude zajímavé, kdo vyhraje, ale mnohem výš řadím olympiádu. V roce 1997 jsem byla ve svěťáku třetí, což je sice hezké, ale došlo mi, že důležité a prestižní je jen vítězství a další místa nikoho nezajímají.
Přesto, kdybyste měla do poslední chvíle šanci vyhrát, zúčastnila byste se i závěrečných vytrvaleckých klání SP, které zrovna nemilujete?
Asi bych musela. Jenomže třeba poslední závod v Norsku měří skoro šedesát kilometrů a mám strach, abych tam nezůstala až do příštího jara.
