Když spustil "Už mi prostě není dvacet let", ochozy se začaly chechtat.
Když si zanedlouho pětatřicetiletý sportovní všeuměl v akordech postěžoval na bolest celého těla "hlavně po ránu", tekly všem po tvářích slzy smíchu.
A když tóny jeho árie utichly, dostalo se mu ovací vestoje.
"Takový potlesk jsem fakt nečekal. Říkali mi: Ty vole, vždyť to bylo lepší než v Berlíně," smál se pak Šebrle.
Na mistrovství světa totiž vybojoval desetibojařské 11. místo. To mu v atletické anketě stačilo na páté místo.
Do role pěveckého idolu se nenechal ani dlouho přemlouvat. Jen po prvním přečtení svého partu se ptal: To jako vážně?
"Řekli: No vážně! Už jsem ale dlouho nic nepředváděl, na starý kolena je mně to jedno," smál se olympijský vítěz z Atén. "Do textu jsem vůbec nezasahoval, ten mi napsali. Byla to legrace."
ŠEBRLEHO ÁRIE"Už mi prostě není dvacet let, už mi není ani dvacet pět. To u nohou mi ležel celý svět, stovku dal jsem za deset šedesát pět. Čas otupí i ostrý břit, na druhou stranu dnes mám klid. Už mi prostě není třicet let, holt už mi je prostě třicet pět. Aspoň mám čas na knížky, kde je mých dvěstěpatnáct do výšky, Co dřív snesl jsem, už mne poničí. |