Sadskou v sobotním duelu nezlomil ani totálně zpackaný začátek. Domácí hráči sice vedli po trojce Davida Špičky 3:0 a po čtyřech minutách hry byli pozadu o jediný koš (8:11), jenže úsek hry mezi 5. a 6. minutou prohráli 0:12 a favorit byl rázem na koni (stav 8:23!).
Pak se ale v poděbradské hale začaly dít věci. Hostitelé dokázali dostat své protivníky pod tlak, během pěti minut donutili děčínské basketbalisty k šesti míčovým ztrátám a v 15. minutě už po šňůře 16:2 vedli 32:30!
V poslední čtvrtině si Sadská dokázala postupně vypracovat až dvanáctibodové vedení (38. minuta 87:75), a přestože se družina ze severních Čech všemožně snažila hrozící porážku odvrátit a chvíli před koncem stihla dokonce vyrovnat (93:93), trestné hody zkušeného křídelníka Denise Mujagiče (v poslední minutě proměnil 5 ze 6 šestek) zajistily domácímu týmu cenné vítězství.
"Pár takových zápasů už jsme letos prohráli, ale tentokrát to naštěstí vyšlo a vyhráli jsme," radoval se autor 18 bodů David Špička, kterého trenéři vyhlásili nejlepším hráčem zápasu.
Davide, dá se říct, že jste v utkání proti Děčínu předvedli nejlepší výkon v sezoně?
No tak, ze začátku to z naší strany nebylo nic moc... Jinak těžko říct. Myslím si, že letos už jsme měli pár dobrých zápasů. Podle mě ale můžeme hrát ještě lépe, hlavně obrana nebyla moc kvalitní. Pak nám trenér řekl, že bychom měli bránit líp, my jsme se o to snažili a vyšlo to, vyhráli jsme.
Rozhodčí odpískali celkem 62 faulů, což je extrémně vysoké číslo. Hra se kvůli tomu hodně kouskovala, nevadilo vám to?
Já si myslím, že rozhodčí pískali na obě strany celkem férově. Abych mluvil sám za sebe, tak mně to nijak nevadilo.
Jak už jste zmínil, začátek zápasu vám vůbec nevyšel − prohrávali jste už o patnáct bodů. Co považujete za klíč k tomu, že jste postupně dokázali nepříznivý vývoj otočit?
Určitě to, že jsme dokázali zlepšit naši obranu. My víme, že se o ni prostě musíme opírat, musíme se snažit bránit jako tým. Proti Děčínu se nám to až na ten začátek docela povedlo. Důležité bylo i to, že jsme se ještě v prvním poločase dostali do vedení.
Byl onen obrat o to cennější, že se vám povedl proti velmi kvalitnímu soupeři?
Tak určitě, to je pro nás hodně cenné. My jsme doma rozhodně chtěli vyhrát, i když jsme věděli, že Děčín je těžký soupeř. Aby se nám to mohlo povést, museli jsme hrát jako tým a to se nám podařilo.
Pomohla vám třeba i vzpomínka na první vzájemný zápas v letošní sezoně, v němž jste v Děčíně ještě pět minut před koncem prohrávali jen o šest bodů?
Určitě, tam jsme hráli dobrý zápas. Dělali jsme ale chyby v obraně a Děčín měl hodně útočných doskoků. Tentokrát jsme chtěli jeho útočný doskok pokrýt a měli jsme i další úkol − pokrýt Argretta. To se nám povedlo, protože dal jenom 4 body. A nějaké doskoky sice Děčín měl, ale ne tolik, co doma.
Jenže podle technického zápisu to byl právě útočný doskok, co Děčín drželo ve hře. Vy jste sice stlačili jeho úspěšnost střelby z pole pod hranici 38 %, ale soupeře jste pustili k 23 útočným doskokům. Děčín měl dokonce o jeden útočný doskok více než vy obranných...
Já jsem si myslel, že těch útočných doskoků bylo míň... Zápis jsem neviděl. V každém případě jsme od trenéra měli pokyn, aby se Děčín dostával k útočnému doskoku co nejméně.
Tenhle úkol se vám ale splnit nepodařilo. Sadská je v žebříčku obranných doskoků až na posledním místě. Lze tedy říct, že se v utkání s Děčínem naplno projevila tato vaše slabina?
Asi určitě. S doskoky je to bída... Většinou hraju na pětce já a Lyle, snad by se to teď mělo zlepšit, když přišel Trnka.
Snažíte se na trénincích na obranném doskoku nějak pracovat, nebo jde spíš o to, jaké typy hráčů máte k dispozici?
Určitě se tomu věnujeme, ale každý zápas je jiný. Člověk nemůže předvídat, jak to vyplyne ze hry.
Vy Jiřího Trnku dobře znáte. Nakolik může být vašemu týmu prospěšný?
Určitě nám pomůže, protože to je chlap jako hora, toho jen tak někdo neodstrčí. Naše hra by se měla zkvalitnit. Jirka na sebe bude lákat hráče a nám ostatním se bude hrát lépe. Já jsem s ním hrál v Nymburce a pak chvíli i v Pardubicích a myslím si, že mezi nás zapadne.
Ještě se na chvíli vraťme k dramatickému závěru zápasu s Děčínem. Trenér Forejt si postěžoval, že jste koncovku zbytečně zdramatizovali. Přitom jste dvě a půl minuty před koncem vedli o dvanáct bodů. Co se pak stalo?
Nepohlídali jsme si Miloše, který je známý střelbou trojek. Nechali jsme ho dát dvě trojky za sebou, celkem snadné, a pak na nás spustili nějaký pres. My jsme měli celkem zmatek v rozehrávce, Děčín to hned trestal a najednou to bylo během chvilky jenom o koš.
Byli jste v těch chvílích nervózní?
Docela jo, ale zase ne tak moc, abychom to nezvládli. Oni pak takticky faulovali a my jsme naštěstí proměňovali šestky.
Chyby z posledních minut vám ale určitě radost z nečekaného vítězství nezkazily, že?
Přesně tak. I když jsme si po zápase trošku říkali, že kdybychom to ještě prohráli, tak bychom to byli přesně my (směje se). Pár takových zápasů už jsme letos odehráli... Štěstí ale přeje připraveným.
Na konci listopadu jste sice zaváhali v Ústí, ale pak jste v prosinci vyhráli tři z posledních čtyř zápasů. Cítíte, že hrajete v pohodě?
No tak... Asi jsme si vyjasnili, co chceme hrát. Řekli jsme si, že prostě nejde hrát na náhodu, že musíme v první řadě opravdu dobře bránit. Na tréninku se tomu hodně věnujeme. Ten koš vždycky někdo dá − ať já, Mujagič, Stria nebo Lyle, ale obrana musí být dobrá v každém zápase, jinak se těžko vyhrává. Nejde myslet na to, že soupeře přestřílíme. To vyjde jednou z dvaceti zápasů, že dáme 120 bodů a dostaneme 115. Všechno vychází z obrany a ta se nám teď celkem daří.
Vy patříte mezi nejlepší střelce Sadské, už ve čtrnácti zápasech jste nastřílel dvouciferný počet bodů. Jste rád, že se vám daří plnit roli jednoho z lídrů svého týmu?
Ani ne. Já jsem už za Sadskou jednou hrál (v sezoně 2005/06 odehrál David Špička v dresu Sadské dvacet zápasů s výborným průměrem 17,9 bodu na zápas − pozn. aut.) a dával jsem dvouciferné body pořád, ale nějak to k ničemu nebylo... Jeden hráč tým nedělá. Jde o to, aby dávalo body víc hráčů, a hlavně abychom všichni bránili a mohli se jeden na druhého spolehnout. Pak může přijít třeba i borec z lavičky, kterému to bude lepit a ten zápas rozhodne on.
Sadská posbírala v loňském ročníku za 44 kol pouhých sedm výher, teď jich máte po 18 kolech šest. Jste s bilancí 6-12 a průběžným 9. místem spokojeni?
To určitě, ale samozřejmě chceme těch výher udělat co nejvíc. Jak řeklo naše vedení, nechceme se spokojit jenom s tím, že se zachráníme, ale chceme myslet trošku výš.
Na osmé místo, zajištující účast v play-off, ztrácíte jediný bod. Láká vás boj o play-off, nebo prioritně sledujete, jak si vedou týmy, které jsou v tabulce pod vámi?
Myslím si, že sledujeme to i to. Nechceme spadnout, to je jasné, ale naší metou je poslední postupové místo do play-off. Nechci předbíhat, protože ještě není odehraná ani půlka sezony a může se stát cokoliv, ale rozehrané to máme dobře. Teď nás čekají těžké zápasy s Novým Jičínem, Nymburkem a Prostějovem, ale po půlce ligy máme doma Liberec, pak Ústí a tyhle zápasy musíme zvládnout. Jak totiž porazíte favorita, ale prohrajete s outsiderem, tak je to k ničemu.
