A co vy a olympiáda, Ondřeji? Už myslíte po tomhle parádním triumfu na zlato?
Na to je ještě brzo. Zbývá deset týdnů, ještě mě čeká spousta tvrdé práce. Olympijské finále, to bude úplně jiný závod, každý tam pojede ještě daleko rychleji. Nezapomeňte, že teď všichni pořád naplno trénujeme.
Čím jste dnes jindy neporazitelného Drysdalea zlomil?
Odpozoroval a půjčil jsem si jeho taktiku. Vyšlo to dokonale. Měl to chlapec těžké, závodit sám proti sobě. 750 metrů před cílem, kdy on vždycky zrychluje, jsem zachytil jeho nástup, a udržel ho za sebou až do cíle. Když jste první, je paráda závodit, to už jde všechno snadno.
Neodkryl jste karty vzhledem k Pekingu zbytečně brzy?
Nemyslím si. Mám v záloze ještě další taktické varianty, se kterými můžu soupeře hodně překvapit.
V první půli dnešního závodu se vám však příliš nedařilo, byl jste až pátý, předposlední. Co vás trápilo?
Po startu byly na trati boční vlny, a v těch jsem se trošku plácal technicky. Ale silově jsem neměl nejmenší problém. Jakmile se voda zklidnila, mohl jsem rozjet svou jízdu. A vyšla mi parádně.
Co vám v cíli Drysdale vlastně řekl?
Podali jsme si ruce a jinak nic moc. On se se mnou příliš nebaví, spíš se mi poslední dobou na břehu vyhýbá. Starý pán (trenér Doleček) si dokonce myslí, že se mě Novozélanďan bojí.
Nicméně nad hlavu vás pak společně se třetím Švédem Karonenem zdvihli, jak se stalo tradicí.
To ano. A byl to parádní pocit. Je to pěkně vysoko!
