Zkuste si představit virtuální Tour: Na startu pětinásobní vítězové Anquetil, Merckx, Hinault, Indurain a Armstrong. Kdo by vyhrál?
Nevím. Pokud vezmeme v potaz přibližně stejnou fyzickou výbavu, záleželo by na taktice. Každý z nás by asi vyhrál něco.
Jak se změnila cyklistika za dvacet let, od vašich časů?
Přijde mi, že dnes hraje větší roli týmová taktika. Profesionální cyklistika a etapové závody byly vždy záležitostí týmů. Možná ta podpora nebyla tak vidět. Nebo byli lídři výraznější. Teď stačí ukázat se v jedné důležité etapě a vyhrajete.
Vy jste zvládl dvakrát triumf na Giru a Tour v jednom roce, v třítýdenních bitvách, jen s měsíční pauzou. Naposledy to dokázal nebožtík Pantani v roce 1998. Simoni o tom jen mluví a Armstrong to odmítl. Proč?
Nikdo to od nich nechce. Sponzoři, fanoušci, média. Já bych i teď jel Giro, Tour i Vueltu, mistrovství světa i olympiádu. Klidně! A všude bych chtěl vyhrát. Oni se spokojí s dosažením jediného cíle.
Ale není to už pokušení cesty za hranice lidských možností?
Současní špičkoví borci závodí padesát až šedesát dní v roce. Proč nemohou místo tréninku závodit? Já bych jezdil dvanáct měsíců v roce. Ale každý měsíc bych dal týden pauzu a na kolo se ani nepodíval.
Troufáte si říct, že byste uspěl? Za vás se jezdilo víc kilometrů, ale nižšími průměry.
Ale jen těsně. Tour měřila 4200 kilometrů, to je skoro o tisíc víc než teď. My jeli jen o kilometr pomaleji.
Výkony provází stále víc dopingových skandálů. Nezabijí cyklistiku?
Ne. Cyklistika proti dopingu bojuje. V žádném jiném sportu nemáte tolik kontrol. Pokud by jich i ostatní sporty dělaly stejný počet, ještě bychom se dozvěděli věci. Cyklisté se snaží, chyby lékařů i závodníků, je učí, jak lépe se dopingu bránit.
Jenže výzkum a vývoj lékařských týmů je před kontrolami stále o krok napřed. Není to nekonečný boj?
Ne. Podívejte, kdo bývá přistižen? Ti nejlepší nikdy. Vždycky někdo ze zadních pozic. Malé zvířátko, které se chce postavit lvu a hledá cestu, jak toho dosáhnout.
Stále se mi však výsledky protidopingového tažení nezdají efektivní.
Ano, já bych byl mnohem přísnější. Dopoval jsi? Doživotní zákaz závodění! Tohle jasné pravidlo by zaměstnalo mozky těch chlapců, kteří o něm přemýšlejí. Vyplatí se mi ztratit celou kariéru a naději na výdělky?
Ozývají se také hlasy: Povolte doping. Špičkoví sportovci jsou gladiátoři pod perfektním lékařským dohledem. Mají právo to risknout.
S tím nesouhlasím. To by se spustil nekontrolovatelný proud.
V roce 1981 jste se v Praze stal hrdinou závodu profesionálů na světovém šampionátu. Po strhujícím boji jste neobhájil duhový trikot a zbyl na vás bronz. Jak na to vzpomínáte?
Byl to moc těžký závod. Tahal jsem celý peloton, pak nám odjela skupinka. Sám jsem ji dotáhl a chystal se na spurt. Můj kolega DuclosLasalle mě měl vyvézt a sto metrů před cílem jsem chtěl zaútočit. Jenže Italové nachystali to samé padesát metrů před námi. A nakonec vyhrál Belgičan Maertens, Saronni byl druhý. Mně scházelo deset metrů...
Od té doby jste tu nebyl?
Ne. A mám ohromnou radost z těch úžasných změn. Tenkrát jsem viděl smutné, zakřiknuté lidi, šedivé město. To se mě hodně dotklo. A dnes? Země kvete, lidi se smějí.
Na okruzích okolo Strahova jste natočili 281 kilometrů. S kopci na Tour se to ale asi srovnávat nedalo, že?
No, když jste je vyšlapali několikrát, nohy vás bolely stejně.
Mnohokrát jste zdolal nejtěžší vrcholy všech cyklistických závodů světa. Kdy jste se cítil nejhůř?
Když jste na tom dobře, i nejvyšší hory jsou snadné. Pokud ne, šlape se vám i v balíku po rovině špatně.
Ale víte, co bývá taky strašně obtížné? Jede vám to skvěle, jenže někdo je na tom ještě líp! Co s tím? O tom by mohl vyprávět Joop Zoetemelk, váš věčný stín. Šestnáctkrát objel Tour a šestkrát byl druhý...
... ale taky jednou vyhrál a byl jediným jezdcem, který se mi dokázal udržet v patách. Víte, proč toho nezískal víc? V roce 1973 na jaře vyhrával všechny závody, dokonce i před Merckxem. Jenže v červnu na Midi Libre spadl a něco se v něm zlomilo. Tady ztratil třicet procent svého potenciálu pro celou kariéru.
Pracujete pro Tour de France. Kam se bude tahle show vyvíjet? Neuvažujete třeba o prologu v Americe kvůli Armstrongovi, pro zvýšení popularity cyklistiky v dosud nedobyté zemi?
To by bylo příliš složité. Cyklisté nejsou jen stroje na šlapání do pedálů, ale lidi, kteří potřebují péči a odpočinek.
Uvažujeme spíš o podobném typu etapového závodu po celé Americe.
BERNARD HINAULT
■ Profese: jeden z nejlepších cyklistů všech dob, přezdívaný Monsieur Blaireau (Jezevec), Francouz, nyní 50 let
■ Kariéra: jezdíval za stáj Gitane/Renault, později La Vie Claire, 5x vítěz Tour de France 1978, 79, 81, 82 a 85 (vyhrál 28 etap), 3x vítěz Gira 1980, 82 a 85, 2x vítěz Vuelty 1978 a 83, mistr světa 1980, celkem 247 výher v profipelotonu
■ Soukromí: manželka Martine, synové Alexandre a Michel, podniká v zemědělství, pracuje pro pořadatele TdF a má vlastní značku kola Hinault
 Bernard Hinault v muzeu Škoda auto. |
