Už v nedělním večeru, když se Nicolas Roche ze Sunwebu překvapivě oblékl do červeného trikotu lídra Vuelty, poslal mu krajan Sam Bennett z Bory zprávu: „Teď musím v pondělí vyhrát etapu, když jsi v červeném, pro Irsko to bude úžasné.“
Roche odepsal: „To jo, bude to jedinečná příležitost. Vyhraj!“
A tak se i stalo.
Pondělí: Pro zeď slávy irského sportu
Sam Bennett ovládl pondělní hromadný dojezd v Alicante s ohromující dominancí, rozdílem dvou kol. Navrch v trikotu národního šampiona. Titulky irských listů i webů hned s nadšením oznamovaly: „Velký den pro Irsko.“
Vůbec poprvé v historii se stalo, aby byl jeden irský cyklista na Grand Tour majitelem trikotu lídra závodu a další Ir zároveň vyhrál etapu.
Není divu, že když se Roche a Bennett pod pódiem společně vyfotili, fanoušci hned na sociálních sítích vyzývali: „To je snímek na zeď slávy irského sportu.“
Congrats @Sammmy_Be !! Up the irish ☘️ @TeamSunweb @lavuelta https://t.co/K3usTGyoxX
Postarali se o něj 35letý chlapík, jenž má podle expertů léta největší slávy za sebou, a 28letý sprinter, který sice patří ve své branži mezi nejlepší na světě, ale v týmu Bora byl letos opomíjen, nevzali ho ani na Giro, ani na Tour.
Před Vueltou se Sama Bennetta zeptali, jaký má ve Španělsku cíl. Odvětil jediným slovem: „Vyhrávat.“
Loni na Giru vládl spurtům třikrát. Tentokrát po triumfu v Alicante tvrdil: „Jakmile na Grand Tour zvítězíte jednou, je to podruhé lehčí. Naopak čím déle jede sprinter třítýdenní závod bez vítězství, tím víc tlak narůstá.“
Krajan Nicolas Roche pro změnu v Alicante spokojeně hlásil: „Cíl splněn. Vydržel jsem v červeném trikotu déle než jeden den!“
Už před šesti lety, tehdy ještě coby týmový kolega Romana Kreuzigera v týmu Saxo-Tinkoff, si během úvodního týdne Vuelty „la roja“ v Peňas Blancas oblékl, jenže následujícího dne se z něj opět vysvlékl.
„Teď jsem přešťastný, že se historie neopakovala,“ ujišťoval. Až vjedou do hor, bude opět pomáhat svému lídrovi Wilkovi Keldermanovi, ovšem teď si doslova užívá svých pár dnů slávy.
"It was an exceptional feeling to wear the jersey out on the road today."
Hear from @nicholasroche after spending today's stage in the red jersey at #LaVuelta19
https://t.co/Huf7YuSdpo https://t.co/pQklmS0qHT
Příběhy Roche a Bennetta na letošní Vueltě jsou propojeny rovněž se dvěma legendami irského sportu, které se postaraly o dosud nejslavnější éru irské cyklistiky ve druhé polovině 80. let minulého století.
Stephen Roche, otec Nicolase, dosáhl v roce 1987 na nesmírně ceněné double Giro - Tour, navrch přidal i titul mistra světa.
A Sean Kelly, jenž dnes popisuje i irské úspěchy do mikrofonu Eurosportu, dokázal v sezoně 1988 jako první (a dosud poslední) Ir ovládnout celkovou klasifikaci Vuelty. Zároveň vyhrál během kariéry devět klasikářských Monumentů a čtyřikrát opanoval bodovací soutěž na Tour. Unikátní sbírka.
Stephen Roche byl původně vyučeným svářečem ze sedmičlenné irské rodiny, před profesionální kariérou makal v mlékárenské továrně. Na jeho první závodní kolo se mu složili lidé z rodného Dundrumu.
Sean Kelly ve třinácti opustil školu, aby pomáhal na rodičovské farmě, protože jeho otec ulehl v nemocnici. V šestnácti se stal zedníkem - ale i juniorským mistrem Irska v cyklistice. Načež kolo vítězilo nad zednickou lžicí.
Ti dva kdysi tvrdě prošlapávali cestu na výsluní nejen sobě, ale také svým nástupcům. A teď je nadšeně pozorují.
Úterý: Mistrovská partie Jakobsena, Štybara a spol.
Zatímco Irové si užívali euforie, v táboře stáje Deceuninck-Quick-Step po pondělním hromadném dojezdu nevládla právě pohodová atmosféra.
Sprinter týmu, teprve 22letý nizozemský šampion Fabio Jakobsen v Alicante selhal. Když ho tým „vysadil“ do spurterského finále, neměl už dost silné nohy. Daleko před čarou je svěsil a přijel osmý, i za svým pomocníkem Maximilianem Richezem.
„Dobrý sprinter však musí dokázat hned po porážce okamžitě přemýšlet o další příležitosti,“ prohlásil poté Jakobsen.
S týmem si pustili záznam dojezdu v Alicante. Ukázali si, kde udělali chyby. A ujistili se: Dovedeme to mnohem lépe.
V El Puig přišla jejich chvíle. Kořeny úterního Jakobsenova vítězství tkvěly právě i v té pondělní porážce.
„V pondělí jsme byli hodně zklamaní,“ vyprávěl Nizozemec. „Proto jsme si dalšího dne řekli, že ukážeme naši sílu, nebudeme na nic čekat a převezmeme v etapě iniciativu.“
Z taktického hlediska to byla ze strany Quick-Stepu vskutku mistrovská partie.
"El Tractor" en España
#LaVuelta19
Photo: @GettySport https://t.co/OkYvNAnZgE
„El Tractor“ Tim Declercq tvrdě pracoval na špici, aby byl 20 kilometrů před cílem sjet dvoučlenný únik dne.
Potom Rémi Cavagna šest kilometrů před cílem všechny překvapil, když se v krajině nesčetných kruhových objezdů vydal do sólového úniku.
Zdálo se, že šlo o plánovanou akci Quick-Stepu, která měla vyčerpat pomocníky Bennetta (což se také stalo). Nicméně Jakobsen tvrdil: „Ne, neplánovali jsme to. Křičeli jsme na Rémiho do vysílaček: Jeď, jeď, jeď. Není přece podstatné, kdo z nás osmi vyhraje.“
Dvanáct set metrů před cílem byl Cavagna sjet - a soupeři nedostali žádný čas vydechnout. Naváděcí vlak Quick-Stepu pracoval na plné obrátky, vůdčí role v pelotonu se ujal Zdeněk Štybar, převedl za sebou Richezeho a Jacobsena přes malý most a až na metě 600 metrů před cílem odevzdal stájového sprintera do péče argentinskému mistru Richezemu.
Českého jezdce, s jehož pomocí dokázal vítězit v minulosti i na menších závodech, Jakobsen doslova velebil: „Byl jsem skvěle chráněn za Zdeňkem. Ten je dost možná nejlepším cyklistou na světě co se týče schopnosti dostat mě před spurtem na naprosto perfektní pozici.“
Bennett zůstal do spurtu z týmu sám, sjíždění Cavagnova útoku uštvalo i jeho rozjížděče Shana Archbolda. Zato Jacobsen byl svým týmem luxusně zaopatřen. Štybar a Richeze jej vyslali vstříc triumfu.
Ani mocná akcelerace Bennetta na posledních metrech nebyla Irovi nic platná.
A nebo ano?
Chvíle čekání. Kdo vyhrál? Jakobsen si nebyl jistý. Šlo o doslova milimetrový dojezd. Bennett čekal pod velkou videostěnou, aby se dozvěděl verdikt.
¡Un sprint más que ajustado! / Wow! That was close! #LaVuelta19
↔️ @FabioJakobsen vs @Sammmy_Be https://t.co/hoJlcdNQkX
Také Jakobsen čekal: „Když jsem hodil kolo do cíle, zavřel jsem oči. Těsně předtím byl Sam ještě za mnou. Za cílem byl přede mnou. Ale já doufal.“
Až když se ozval radostný křik z tábora Quick-Stepu, Nizozemec pochopil: Já vážně vyhrál. Tomu se říká debut na Grand Tour! Navíc čtyři dny před 23. narozeninami.
Our young wolf did it! @FabioJakobsen finishes off great teamwork in the sprint! #thewolfpack #lavuelta19 #Season17 https://t.co/4Gn0eouAMQ
„Jsem tak šťastný, že to neumím popsat slovy,“ rozpovídal se. „Přijel jsem sem, abych se učil, ale předvedl jsem, že už mohu dosáhnout i na vítězství. Pro každého sprintera je snem vyhrát na Grand Tour. A vyhrát v trikotu národního mistra, je pro mě nezapomenutelné. Jsem pořád mladý, mám celou kariéru před sebou. Věřím, že tohle vítězství bude první v dlouhé řadě.“
Bennett už jen zpytoval svědomí: „Udělal jsem chybu, když jsem jeden z kruhových objezdů najel ze špatné strany. Kniha závodu říkala, že z té druhé strany bude objezd blokovaný, jenže on nebyl. Takže náš průzkum trati byl k ničemu. Ale v konečném důsledku šlo o moji chybu, měl jsem následovat ostatní chlapce po té druhé straně.“
- 18 KM | Etapa 4 - Stage 4 | #LaVuelta19
♂️♂️ Pelotón compacto camino de El Puig / Wallays has been neutralized. Bunch together heading El Puig!
https://t.co/izln1uYnJq https://t.co/yDpCYpUDIs
Po dominantním pondělním prvenství musel irský rychlík v úterý skousnout milimetrovou porážku. „A ta moc bolí,“ nezastíral.
Ale bolí ho i celé jeho tělo.
Trpěl už v nedělní etapě. Nyní přiznal, že i ve sprinterských dnech navzdory prvnímu a druhému místu v cíli bolest přetrvávala.
„Jestli to takhle půjde dál i v horách, tak celou Vueltu nepřežiju,“ posteskl si. S lékaři a mechaniky týmu prozatím marně hledají příčinu.
„Měnil jsem v posledních dnech tretry, kola, dresy, přeskakoval z časovkářského kola na klasické. Těch změn bylo moc a těžko říci, jestli některá z nich mohla způsobit mé současné potíže.“
Starosti mu nadále přidělává i nevyjasněná situace, kde bude příští sezonu působit. Podle neoficiálních informací podepsal v květnu dohodu s Borou, že při splnění určitých finančních podmínek ze strany týmu zůstane v německé stáji také v roce 2020. Nyní se údajně usilovně snaží z této dohody vyvázat, aby mohl odejít jinam. Hovoří se právě o Quick-Stepu, kde by se setkal s Jakobsenem. Eminentní zájem o něm mají rovněž další stáje.
Nejen Jakobsen, ale i další Nizozemec však byl v úterý na Vueltě v centru pozornosti. V případě Stevena Kruijswijka, spolufavorita závodu z týmu Jumbo-Visma, bohužel byly na vině zprávy veskrze negativní.
Vuelta 2019: Steven Kruijswijk geeft er de brui aan https://t.co/HMw5cC8snn
#VueltaAEspaña https://t.co/rMjmT2egvz
Třetí muž letošní Tour slezl z kola a opustil v průběhu čtvrté etapy závod.
Jeho oteklé a bolavé koleno bylo proti dalšímu trápení.
„Vzdát je jediným správným rozhodnutím,“ vysvětloval u týmového autobusu. „Nedostavovalo se žádné zlepšení, nemohu normálně šlapat na kole. S takovou bolestí nemám pro tým žádnou hodnotu, takže pokračovat nemělo smysl. Je to pro mě neštěstí, začínal jsem tu s velkými ambicemi a doufal, že v celkovém pořadí zajedu hodně dobře. Ale nic jiného než vzdát mi nezbývá.“
S Jumbem nejprve nabral kolektivní 40sekundovou ztrátu v zahajovací sobotní časovce, kde voda z převráceného bazénu a nešťastný pád způsobily Kruijswijkovy následné bolesti kolene. Další ztrátu si připsal v neděli. S odstupem 2:19 minuty mu patřilo až 51. místo.
„Stevenova bolest byla už v pondělí příliš velká a dnes se žádné zlepšení nedostavilo,“ sdělil v úterním večeru sportovní ředitel Addy Engels. „Je to pro nás citelná ztráta, ale my budeme bojovat dál. Primož Roglič je v dobré pozici. A také Goeorge Bennett vypadá silný. Stále máme silný tým. Přesto... Steven je vážně velká ztráta.“
Kruijswijk odletěl k vyšetření do Nizozemska.
#LaVuelta19
Stage 5 sees the first summit finish of the race and an opportunity for the GC riders to test their legs. Will they fight it out for the stage win or does the break have a chance at success? https://t.co/FCYQCNXLwi
Peloton Vuelty se naopak dnes vydává do hor, až do 1950 metrů k observatoři Javalambre, kde na něj po jedenácti kilometrech stoupání s maximálně 16procentními pasážemi čeká první horský dojezd letošního ročníku.
Nastává čas vrchařů. Sprinteři si teď budou muset na další šanci dlouho počkat, patrně až do 11. etapy do Urdaxu.
