Šestadvacetiletá reprezentantka už tuto úlohu "pořadatele" dobře zná. S Brnem hrála na domácím Final Four dokonce dvakrát. V roce 2006 poznala pocit vítězství, o dva roky později podlehla ve finále moskevskému Spartaku.
Teď zažije útok na evropský klubový trůn ve Valencii. Může se stát první Češkou, která Euroligu vyhraje ve dvou různých klubech.
"Město už turnajem žije. Všichni chtěli, aby se tu Final Four konalo. Věřím, že přijde hodně lidí a že nás podpoří. Když šly lístky do prodeje, fanoušci se nahrnuli k pokladnám," přibližuje Veselá atmosféru, jež momentálně ve Valencii panuje.
Faktem je, že Valencie naději na triumf skutečně má. Letos si v domácím prostředí poradila s Jekatěrinburgem a uštědřila mu jedinou porážku v soutěži. Loni pro změnu dokázala zdolat Spartak.
"Měly jsme smůlu, že jsme na ně narazily už ve čtvrtfinále. Doma jsme vyhrály, a i pak jsme měly šanci porazit je v Moskvě. Velká škoda, že jsme to už loni nedotáhly do konce," mrzí ještě dnes Veselou.
Pražská rodačka přitom v ruském semifinále věří spíš jinému z ruských favoritů. "Oba týmy jsou hodně dobrý, vůbec nevím, jak to může dopadnout. Možná se přikláním k Jekatěrinburgu."
Vlastně si ho do finále přímo přeje. "Hrály jsme s nimi ve skupině, můžeme se na ně připravit a navíc víme, že jsme je doma porazily. To může sehrát roli a asi by to pro nás byl i lepší soupeř," zvažuje.
Amaya Valdemorová z Ros Casares Valencia
Valencia - USK: Erika De Souzaová (vlevo) obchází Zane Tamaneovou
I když do finále - ani Španělky nemají jistotu. V pátek musejí zvládnout jednu "drobnou" překážku - Wislu Krakov, nováčka finálového turnaje a překvapení sezony.
"Všichni nás vidí ve finále," ale pokud chceme vyhrát titul, nejdůležitější je zápas s Krakovem. "Myslím, že rozhodnou obrany. Mají hodně šikovná rozehrávačky Cohenovou, Fernandezovou a Castro Marguesovou, pokud tyhle tři ubráníme, můžeme vyhrát. "
Semifinálové klání bude rovněž střetem střetem dvou Češek. Veselá se utká s krajankou Kateřinou Zohnovou. K hecování mezi oběma hráčkami ale vůbec nedošlo. "My v kontaktu vůbec nejsme," říká Veselá.
Všestranná křídelnice o formě své Valencie nepochybuje. "Teď jsme se čtrnáct dní připravovaly. Herně jsme v pohodě. Jen Elisa Aguilarová a Amaya Valdemorová mají nějaké problémy, ale i ony jsou schopné nastoupit. "
Jediný výraznější vzruch v "pohodové" sezoně Ros Casares způsobila na přelomu února a března americká rozehrávačka Becky Hammonová, jež si sbalila kufry a zmizela za oceán.
"Abych vám pravdu řekla, pro mě je ten její odjezd taky záhadou. Byl to šok, nejprve prodloužila po Vánocích smlouvu na celou sezonu, ale pak jednoho dne oznámila, že za pár dní odjíždí. Nikomu ani neřekla proč. Tvrdila nám, že je to tu neprofesionální, že je z ruských klubů a z NBA zvyklá na lepší péči," vzpomíná na kontroverzní chvilku česká zástupkyně ve španělské lize.
S finálovým turnajem Euroligy přichází vrchol dvouletého působení Jany Veselé ve Valencii. Působení, které si sama hráčka nemůže vynachválit. Nedostává sice tolik minut, míčů a střel jako v Brně, to jí ale nevadí. Raději totiž sbírá doskoky, bloky, asistence a zisky.
"Jsem tu spokojená, roli mám jinou než v Brně, Je tu kvalitní tým, je tedy těžké dostat se k balónu, hraje se spíš na střelce. Ale tahle role mi sedí. Jsem tu na černou práci a to mi vyhovuje. Jsem ráda, že ne na mě není žádný velký tlak. Můžu hrát docela v pohodě a nemusím se stresovat," vysvětluje Veselá.
