„Do jisté míry je to užívání a do jisté míry očistec. Protože toho je fakt hodně,“ skáče Vršecký sem a tam. „Někdy nevíš, co bylo včera. Práce je nesrovnatelně víc, než když jsem jen závodil. Nemůžeš dělat dobře deset věcí najednou, neznám nikoho takového. Snažím se to aspoň omezit na minimum, co to jde.“
O víkendu v Le Mans skončí evropský šampionát tahačů, potom bude Vršecký s kolegy ladit i novou Tatru Phoenix na slavný Dakar. Vůz pro pilota Jaroslava Valtera je Vršeckého srdeční záležitostí.
„Závodní buggyra už je vymazlená, tam se konstrukčně řeší jen detaily. Zato Phoenix má zásadních a velkých změn spoustu, je to generační skok,“ tvrdí konstruktér offroadového obra. Nedávno po prvních testech měl důvod k úsměvu, vždyť Valter o vozu básnil: „Kamion je neskutečný. Na to, že jde o zcela syrové auto, klobouk dolů před kluky!“
Vršecký se cítil blaženě: „Vývoj byl dlouhý, ale stálo to za to. Každý díl má svou funkci a své místo. Všechno je dělané do detailu.“
Vyhrát Dakar? Roudnický matador chápe, že konkurence je nesmírná. „Je tam spousta hodně dobrých aut. A je mazec, jak se zrychlilo,“ podotýká Vršecký. „Rozdíl mezi 10. a 15. místem, to je jako jet na výlet do jižních Čech, nebo letět na Mars. Gigantický. Což nemluvím o tom dostat se ještě víc dopředu. Na Dakaru rozhodují peníze, velikost týmu, zázemí a čas.“
Ve štábu mechaniků Buggyry působí i Vršeckého bratr Petr, specialista na výrobu kompozitových dílů. I David Vršecký se rád „vrtá“ v tahačích.
„Už když jsem jezdil s Körberem, testovali jsme nové věci. Od začátku jsem měl k technice blízko. Akorát se to pořád tříbilo a tříbilo. Teď co si vymyslím, to si můžu vyzkoušet. Což je fajn. I když někdy to člověk musí vzdát, protože zjistí, že tudy cesta nevede. Musí ustoupit své ješitnosti, neboť jedna změna udělá deset navazujících,“ vykresluje.
Zakladatel Buggyry Martin Koloc vyzdvihuje Vršeckého konstruktérské schopnosti. „David se obrovským tempem řítí do pozice velitele,“ řekl při závodech v Mostě. „Naplňuje mě jeho přerod závodníka v konstruktéra. Jsem rád, že jsem při tom. A že se mi poštěstilo mít kromě dvou dcer i syna Davida.“
Vršecký je Kolocovo „dítě“, jeho talent objevil v herně, kde jezdil na počítačovém simulátoru závodního auta. Teď mu táhne na čtyřicet a je z něj jeden z klíčových mužů Buggyry. „Jsem fakt unavený, na hraně sil, ale věci se hejbou. A to je dobrý!“ neskuhrá. A těší se, až zkraje nového roku při Rallye Dakar zavelí: Leť, Phoenixi, leť!
