„Ze začátku je to problém. Až v zatáčce člověk zjistí, že se auto začne smýkat a je tam zbytečně rychle. Ze závodů ale většinou jezdíme obytným autobusem, takže než sednu za volant, tak to chvíli trvá,“ říká padesátiletý Beneš, který se o tomto víkendu představí ve svém jediném startu na českém území. Ve Šternberku bude v podniku Mistrovství Evropy útočit na pódiová umístění.
Nestartoval jste na úvodních dvou republikových závodech. Znamená to, že letos dáváte přednost Evropě?
Rozhodně, jelikož letošní český mistrák je rozvržený tak, že závody, které se dříve jezdily jako součást Evropy, tentokrát odpadly. Jezdit i český šampionát by pro nás znamenalo zvýšit náklady. Budu startovat jen teď ve Šternberku.
Dají se porovnat tratě v Čechách a za hranicemi?
Na evropských kopcích jsou lépe zabezpečené, ačkoliv letos v Rakousku na Rechbergu se ukázalo, že to tak nemusí být vždy. Ale zrovna právě tam šlo o jediný kritický úsek, kde se však nikdy nic vážného nepřihodilo. Svodidla tam měla být dávno a instalovali je tam bohužel až po té události (po nárazu do stromu zemřel legendární český jezdec Otakar Krámský). Měli je přitom nachystané na parkovišti hned vedle. Na suchu ta osudná zatáčka nebyla problémová, ale na mokru tam každý jezdil na půl plynu, protože les vedle je strašidelný. Ale obecně pořadatelé v zahraničí na bezpečí dbají více.
Miloš BenešNarodil se 12. 5. 1965 v Praze. Na českých kopcích závodí už od roku 1992. V letech 2009, 2013, 2014 se stal v absolutní klasifikaci mistrem republiky. V závodech Mistrovství Evropy startuje šestým rokem a během této doby dosáhl i na celkové třetí místo. V letošní sezoně se na evropských tratích zatím představil jen dvakrát a v průběžném pořadí mu patří sedmá pozice, což z něho dělá nejlepšího českého závodníka. Za své loňské výkony získal v anketě Zlatý volant první místo. Jezdí s monopostem značky Osella FA30. |
Máte šanci si trať po zavedení novinek otestovat?
Projíždíme ji, ale v civilu člověk změny tak nepozná. Nemůžete jet v protisměru, takže třeba nějakou nerovnost nezaregistrujete. Formule jede necelé čtyři centimetry nad zemí. S přítlakem ve vysoké rychlosti je to ještě nižší, takže pak stačí malý hrbolek, který vás nakopne, a nastávají komplikace.
Svědčí vám více rychlejší, nebo techničtější kopce?
Záleží na profilu, rozdíly v tom nedělám. Podstatné je, aby byla trať dostatečně uklizená, to se na ní poté pěkně závodí. Mám v oblibě Portugalsko i Španělsko, kde jsme jeli naposledy. Oba závody jsou odlišné. Ve Španělsku máte pět kilometrů zatáček s průměrem zhruba 120 kilometrů za hodinu. V Portugalsku na Rampa da Falperra se jede průměrně 180 a maximálka se blíží 250 a více po dobu deseti sekund, což je paráda. Je to prostě adrenalinové, když se v těchto rychlostech prosoukáváte lesem.
Jak jste byl spokojen s výsledky?
Moc ne, ačkoliv ty rozestupy v cíli nebyly tak velké. Prohrál jsem si to sám. Byl jsem moc opatrný. Oba závody šly vyhrát, ale nejel jsem na maximum, na které mám. Za svými nejrychlejšími časy jsem zaostával. Vím, kde a proč byly rezervy. Do poslední jízdy nebylo jasné, kdo bude na stupních vítězů. Bohužel jsem ze soubojů vypadl jako poražený. V Portugalsku jsem navíc i lehce trefil svodidla. Každé takové škrtnutí pak stojí spoustu práce.
Na programu je závod Ecce Homo ve Šternberku. Líbí se vám tamní trať, která je se svými 7 800 metry pořádně dlouhá?
Pro nás jezdce je ideální, jelikož čím je delší, tím lepší je svezení. Máme pak větší zážitek z jízdy. Je to náročnější na fyzičku, takže je potřeba si síly vhodně rozvrhnout. Stejně tak u pneumatik, což ale souvisí vždy i s teplotou. Doufám, že v neděli nebude třicet stupňů, protože nemám tu nejlepší směs do velkých veder. Z hlediska profilu se mi zamlouvá. Jsou na ní pomalé vracáky i rychlé protahováky, kde se jede hodně na krev. Trať má vše, co má mít.
V přípravě na sezonu jste utrpěl nepříjemné zranění. Co se stalo?
Byla to komplikace, která nás zdržela naštěstí jen týden, kdy jsem si poležel v nemocnici. Ale měl jsem obrovskou kliku. Při úpravě autobusu jsem kotoučovou bruskou odřezával na stropě jekly. Bruska se mi kousla a odrazila se od stropu. Rozbitý kotouč mě pak trefil do krku. Měl jsem to několik milimetrů od smrti. Jít to těsně vedle, tak mi to přeťalo krkavici. Podruhé jsem se narodil. Teď se i na závody koukám trochu jinak. Zkraje to vypadalo blbě, ale hojilo se to rychle. Kromě jizvy to horší následky nemělo.
Dokdy se dá vůbec závodit?
Neustále, ale je otázka, jak moc rychle. Novější vozy vyžadují úplně jiné reakce než třeba nějaké historické. Špatně se to odhaduje, ale postupem už je to o fyzických schopnostech. Záleží, kdo se na co cítí. Na vrcholu s kondicí už jsem asi byl a teď se snažím zbytečně nezpomalovat. Ono stačí málo a začnete z toho mít zase radost. Pak uděláte chybu a můžete být mrzák, nebo mrtvý. Proto nepředpokládám, že bych v současnosti už časy tlačil nějak výrazně dolů. Někdy raději zvolním. Děláme ten sport dobrovolně a je na každém, jak rychle pojede. Je to i hodně o zkušenostech. Pokud trať neznáte, nemůžete jet na velké riziko.
Sledujete závody někdy i z druhé strany z pozice diváka?
Kdysi jsem se byl podívat, když jsme zrovna neměli auto. Úplně se mi tajil dech z toho, co tam jezdci předváděli. V některých částech tratě to vypadalo děsivě. Od té doby se radši dívat nechodím.
