A netají, že s družstvem, které poprvé viděl v akci jen před pár dny, má velké plány. "Chci, aby zlínská házená zase šla nahoru. Chci jí vrátit to, co mě naučila,"říká charismatický kouč, který působí u mužů v norském Follu.
Báječné časy v zemi, kde je házená národním sportem, chcete vyměnit za neveselou zlínskou realitu. Hodně lidí je z vašeho rozhodnutí překvapeno. Zkuste jim ho vysvětlit.
Prostě chci zpátky domů. Žena už se přestěhovala i s dcerkou a já si brzy poté ověřil, že bez rodiny v Norsku nechci být. Když se mi v listopadu ozval Zlín, jeho nabídka mě zaujala. S lidmi odsud jsem pořád v kontaktu, zlínskou házenou mám v srdíčku. Navíc Zlínu něco dlužím. Naučil jsem se tady spoustu věcí a teď se za to chci revanšovat.
Zlínské ženy hrají interligu, zatímco muži jsou jen ve druhé lize. Nebylo by pro vás ještě větší výzvou pokusit se zvednout je?
Jejich situaci sleduji a nemám z toho radost. Bavíme se se spoustou bývalých spoluhráčů, všichni máme chuť vrátit Zlín nahoru. Ale konkrétně mně je úplně jedno, jestli budu trénovat starší žačky nebo dospělé. Poslání trenéra vidím úplně jinde, mám jiné hodnoty. První liga pro mě není prioritou. Dostal jsem nabídku vést ženy a na tu jsem kývl.
V sobotu jste svůj budoucí tým viděl poprvé v akci proti Jindřichově Hradci. Naznačilo vám utkání něco?
Zlínskou házenou jsem deset let neviděl, takže jsem potřeboval nějaký prvotní obrázek. Zaujala mě hlavně Petra Růčková. To je neskutečný talent. Už dlouho jsem neviděl tak dobrou hráčku v jejím věku. V týmu je určitě potenciál. Ale rád bych v létě přivedl spojku a pivotmanku. Máme seznam hráček, se kterými jednám já i předseda klubu pan Habrovanský. Stávající kádr chci udržet. Ale na druhou stranu razím heslo: pokud chceš odejít, běž. Radši spadnu do první ligy a pak vychovám perspektivní tým. Jenže to může být i pětiletý proces.
Dostanete ve Zlíně tak velkou důvěru?
Taky se může stát, že třikrát prohrajeme a vyhodí mě. (úsměv) Ale Zlín, to je pro mě... (přemýšlí) Je to výzva. Postupnou a poctivou prací chci ukázat, že i v amatérském sportu je možné pracovat profesionálním způsobem. Tak to funguje v Norsku. Všechny tamější reprezentantky, které hrají domácí ligu, jsou amatérky. Trénují sedmkrát týdně a házené musí řadu věcí obětovat. Ale jde to.
Na házené se asi nedá moc vydělat, že?
V žádném případě. Házená nikdy není a nebude profesionálním sportem. (důrazně) Pár lidí v Česku si to sice myslí, ale to je naprostá hloupost. To jde jen v mužích ve Španělsku a Německu a možná i v ženách v Dánsku. Jinde je to nesmysl. Když v roce 1997 Ostrava nakoupila za šílené peníze výborné hráče, vyhrála tři tituly, ale dnes po tom klubu neštěkne ani pes. podobné uvažování je krátkodobé. Nemá smysl sehnat sponzora, který dá na stůl tři miliony, slaví titul, ale pak odejde a klub zůstane na nule.
Házená ve Zlíně hospodaří s omezeným rozpočtem a klub na tom není ekonomicky nejlépe. To vám nevadí?
Ne. Proč by mělo? Ve Zlíně je rozpočet 1,5 milionu korun. Když jsem v Norsku přišel do Folla, měli jsme na rok 1,2 norských korun. To je téměř stejně jako u nás, vzájemné kurzy jsou podobné. Během tří let jsme se dostali na 4,2 milionu na sezonu. Je to o lidech, kteří budou klubu pomáhat na dobrovolné bázi. Musí mít srdce a chuť pomoci. Takové hledám. Ve Zlíně má házená pořád tradici. Nehraje na vysoké úrovni, ale i tak přijdou na utkání tři stovky fanoušků.
Házená je v Norsku obrovský fenomén a od toho se odvíjejí i finanční možnosti. Pohoršíte si návratem domů o hodně?
Nebudu vám říkat částku, ale asi byste jen polkli. Jenže já to tak neberu. V Norsku jsem učil házenou na soukromém gymnáziu, k tomu jsem vedl muže, dělal asistenta u dorostu a zároveň i organizačního pracovníka. V hale jsem byl od osmi ráno do osmi večer. Teď chci domů.
Už jste vedení klubu oznámil, že končíte?
Mluvil jsem se sportovním ředitelem a jeho odpovědí byla nabídka dalšího tříletého kontraktu. (Klub je nováčkem nejvyšší soutěže a vstupoval do sezony s cílem zachránit se, v polovině sezony je osmý a bojuje o play-off - pozn. aut.) Ale ve Follu ví, že chci být se svou rodinou. Tým za mě převezme asistent, který se mnou působí už teď. Určitě to zvládne.
Ve Follu jste vystřídal roli trenéra starších dorostenců i dorostenek, pak jste vyvedl ženy z třetí ligy do první a postoupil jste i s muži z druhé divize mezi elitu. Vypadá to, že vás v klubu asi budou mít docela rádi.
Už mě tam i nosili na ramenou. (úsměv) Když jsme postoupili, v hale jsme skoro plavali v šampaňském. V Norsku je přitom prohibice. Teď jsme s dorostenci vyhráli Norský pohár v hale před třemi a půl tisícovkou fanoušků a po zápase jsem si podávali ruku s norským králem. To bylo něco. Vyhrkly mi i slzy do očí. Mám neskutečné zážitky.
