O maratonu v Rio de Janeiru mluvíte již delší dobu. Je opravdu takovým snem?
Určitě, dělám pro to maximum, i když Rio neřeším jako otázku života a smrti. Ale příští neděli 8. května poběžím Pražský maraton, tam se rozhodne. Nicméně snem je i maraton vůbec uběhnout - považovala bych za čest, kdybych o sobě mohla říct, že jsem maratonkyně.
A pokud by to nedopadlo?
Nic se neděje, mám limit v půlmaratonu pro mistrovství Evropy. V takovém případě by to byl vrchol, pak bych chtěla běžet víceméně celou sérii RunCzechu a pokud se naskytnou nějaké zahraniční starty, určitě nebudu proti. Budu je vyhledávat s tím, že mám splněná nominační kritéria, chtěla bych běžet i mistrovství Evropy a světa v krosu.
Vynecháte příští lyžařskou sezonu - sehrál v tom roli váš úspěch právě při zmíněném Pražském půlmaratonu, kde jste útočila na český rekord Aleny Peterkové?
Dost velkou - ten závod se mi povedl a všechny moje plány začal nabourávat. A teď jsem byla na vysokohorském soustředění v Livignu, bylo to moje vůbec první bežecké soustředění, a tam jsem zjistila, jak moc mě běhání bez lyží baví. A když ta příležitost je, proč ji nevyužít?
Vyčerpaná Eva Vrabcová-Nývltová v cíli Pražského půlmaratonu.
Jistě ale víte, že v bězích je větší konkurence než na běžkách...
Jasně, nemá cenu si něco předstírat. Na druhou stranu si myslím, že si zasloužím dělat něco jeden rok jenom s láskou. Tedy bez toho, že je to povinnost, že musím pořád něco dokazovat. Tenhle atletický rok si chci užít.
Vypadá to, jako byste měla lyží plné zuby...
Zkraje sezony, než jsem z ní vystoupila kvůli poruše příjmu potravy, jsem jich plné zuby opravdu měla. Vždyť roků, které jsem na lyžích strávila, bylo strašně moc. Ale časem, jak se můj návrat oddaloval, mi začaly chybět a těším se, že se jednou zase na běžky postavím. Ta pauza mi ale určitě prospěje.
Jak se na to tváří lyžařský svaz?
S mým rozhodnutím souhlasil s tím, že se můžu kdykoli vrátit.
Na olympijských hrách v Soči jste se blýskla pátým místem z volné třicítky. Může vás pro návrat k lyžím motivovat zimní olympiáda v roce 2018?
Myslím, že ano.
Lyžování půjde v případě Evy Vrabcové-Nývltové příští sezonu stranou.
Ještě k Pražskému maratonu - jak se před ním cítíte?
Hlavně se těším, nemůžu ani dospat. Na druhou stranu obavy trochu hlodají, protože maraton je nevyzpytatelný, poběžím ho poprvé, což mě trošku straší. Nicméně prioritní je, že se neskutečně těším.
Limit pro Rio je 2:38 hodiny - máte sen o času, jakého byste v Praze chtěla dosáhnout?
Mám, ale je tajný. (úsměv)
Budete mít vodiče?
Budu, poprvé v životě. Původně jsem byla domluvená s Jirkou Homoláčem, ale ten taky ještě nemá limit pro Rio, tak jsem se dohodla s Robertem Míčem. Poběžím podle svých pocitů a svého těla, vodiče mám pro případ krize a protivětru, abych se za něj mohla schovat. Nebo aby na mě počkal, kdybych nemohla. Časy si ale hlídat nebudu, chci si to užít.
