Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Válka byla pohroma, ale přežili jsme, líčí ukrajinská posila Karpušinová

Volejbalistka Tetiana Karpušinová | foto: www.volejbalsternberk.cz

11 2017
V létě získaly volejbalistky Šternberka zahraniční posilu, Tetianu Karpušinovou z Ukrajiny. Trvalo však dva měsíce, než poprvé oblékla dres Sokola. Martyrium při získávání víz je však pro ni jen drobnou překážkou, v jedenadvaceti letech jich musela talentovaná smečařka překonat mnohem víc a větších.

Narodila se v Luhansku na východě země a v šestnácti letech dostala šanci hrát v nejlepším ukrajinském týmu Chimiku. Mělo to jeden háček, byl 900 kilometrů daleko, a tak se musela rychle postavit na vlastní nohy.

„S rodiči jsem se měla možnost vidět pouze jednou za rok o letních prázdninách. Dost často jsem plakala mamince do telefonu a říkala jí, že už nemůžu. Ta pro mě vždy měla jedinou odpověď: Nemůžeš? Tak si sbal věci a přijeď domů! Nikdy mě nelitovala, byla na mě vždy tvrdá a za to jí teď děkuji,“ vzpomíná Karpušinová na krušné začátky.

Řízením osudu se nakonec s rodiči sešla, ovšem za dramatických okolností. Na jaře roku 2014 vypukly na východě země proruské nepokoje. „V mém rodném Luhansku se začalo bojovat, rodiče ho opustili a dva měsíce žili se mnou v Oděse, než se situace ve městě stala snesitelnější,“ vypráví.

Na konci dubna 2014 byla v Luhansku vyhlášena samostatná lidová republika a dodnes se země nevrátila do někdejšího stavu. „Situace na Ukrajině je v tuto chvíli stabilizovaná, jestli se to tak dá říci. Válka v Luhansku se pro naši rodinu stala velkou pohromou, ale všichni jsme přežili, to je to hlavní. Přesto Luhansk miluji, narodila jsem se tam, vyrostla jsem tam a prožila tam první volejbalové kroky svého sportovního života. Vždy se tam ráda vracím,“ přiznává Karpušinová.

V Chimiku strávila dva roky a poznala, jak funguje velký klub. „Panovala tam železná disciplína jak na tréninku, tak za dveřmi haly,“ vzpomíná. Protože ve svém mládí nedostávala na hřišti moc prostoru, odešla do Galičanky Ternopil a pak do estonského Tallinu. Další zážitky se rozhodla 184 centimetrů vysoká smečařka sbírat v dresu Šternberka.

„Jsem stále ještě mladá a stále se chci učit a získávat nové zkušenosti. Zaujalo mě skloubení zkušených hráček s výrazně mladým týmem. Výzva ve Šternberku mě láká a mým cílem je, aby byly spokojeny obě strany. Věřím, že mi v tom pomůže i trenér,“ těší se na spolupráci s Martinem Hrochem.

Zatím stihla odehrát kromě premiéry s Frýdkem-Místkem i úvodní čtvrtfinále Českého poháru proti KP Brno, které Šternberk ztratil 0:3. Další zápas ji čeká v sobotu (17.00) s Olympem. „Holky jsou výborné. Všichni se snaží si vzájemně pomáhat, je vidět dobrý kolektiv a dobrá tréninková atmosféra. Věřím, že vítězství brzy přijdou,“ věští Karpušinová.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze