Letošní sezona naznačuje, že historické tabulky by se konečně mohly měnit. Zlín se totiž důrazně hlásí do boje o titul. A nejen tím, že po třinácti kolech vede tabulku. Respekt soupeřů získal hlavně svými parádními výkony.
"Vybojovat medaili by bylo moc hezké," zasnil se trenér a manažer Fatry EkoSolar Zlín Roman Macek. "Ale nepodceňujeme kvalitu soupeřů, navíc play-off je úplně jiná soutěž," dodal jedním dechem.
Současné postavení si pochopitelně užívá. Vždyť volejbal ve Zlíně rovná se Macek plus jeho kolega Ivan Dostál. Když to týmu nešlo, oba hodně trpěli.
"Když se ohlédnu za některými jmény, která měla nahradit odcházející opory, častokrát to byly minely. Hlavně z mé strany," netají Macek.
"Zkrátka si to nesedlo."
O současném kádru to rozhodně neplatí. Naopak stále víc připomíná sestavu, která v roce 1999 senzačně získala titul. A nejenom tím, že hraje podobně. Nechybuje, zato ke kiksům donutí soupeře.
"Přesně o tom volejbal je," pousmál se reprezentační nahrávač Petr Zapletal, který Zlín posílil krátce po startu sezony. "Kdo zatlačí soupeře a pak vyčkává na jeho chybu, vítězí."
Podobností mezi mistrovským týmem a tím současným je ovšem víc. Jako by mistrovský kádr představoval ideál, k němuž se letošní výběr blíží.
"Podobáme se své předloze," přisvědčil dobře naladěný Macek.
Chcete důkaz? Před jedenácti lety Zlín sázel na zkušeného nahrávače Petera Gogu, dnes spoléhá na Zapletala. Obrovské zkušenosti v závěru kariéry dokonale prodal Zdeněk Kaláb, nyní je na jeho pozici Marek Tomáš. Tým se opíral o vynikajícího přihrávače Josefa Smolku, dnes je to Přemysl Obdržálek.
Odvahou v útoku oplýval mladý Marek Novotný, dnes je to Jan Krba či Luboš Kostoláni. Spolehlivou blokařskou dvojici tvořili Petr Sedláček s Andrejem Posikirou, dnes jsou to Sedláček s neustále se zlepšujícím Michalem Čechmánkem.
"V něčem jsou týmy podobné, ale moc bych je nechtěl srovnávat, protože volejbal se od té doby změnil," řekl nedávno Obdržálek, vedle Sedláčka druhý aktivní pamětník titulu.
I jeho slova svědčí o tom, že navzdory skvělé formě klub nepodléhá předčasnému optimismu. Ostatně na to je kostra týmu příliš zkušená.
"Nemáme co přeceňovat. Řada hráčů si něčím podobným prošla, umí s tím naložit," připomněl Macek.
O to víc se hráči soustředí na to, aby vylepšovali své hlavní zbraně – servis, který mají nejlepší v soutěži, a příjem, v jehož hodnocení je Zlín čtvrtý.
"Podání je první útočný úder, dobrá přihrávka zase umožňuje hrát rychlý a útočný volejbal," vysvětlil Macek, proč klade důraz na tyto herní činnosti.
Oba aspekty pomáhají Zlínu k domácí neporazitelnosti. Prodloužit ji může už ve čtvrtek, v 17 hodin hostí silný Liberec. V hale byste neměli chybět. Vždyť volejbalisté jsou nejlepší zlínský kolektiv letošního podzimu.
