První polovina sezony dopadla skvěle, nepochybně zcela podle plánu. Zlatem na mistrovství světa klubů v Kataru a pak klubovým triumfem v Italském poháru, druhém v historii oddílu.
Jenže potom... Pro obhájce "až" třetí místo v Lize mistrů, když v semifinále slavili úspěch 3:1 na sety pozdější šampioni Zenit Kazaň.
A sezonu uzavřelo stříbro z italské ligy. Stříbro hořké i proto, že se klub musí sklonit před Maceratou, největším letošním rivalem na palubovce i mimo ni. (O konfliktu v rámci této sezony čtěte zde.)
Trentino tentokrát možná doplatilo na systém boje o zlato. Hraje se totiž po vzoru Superbowlu na jediný zápas konaný na neutrální půdě. Každopádně si po milánském dramatu 2:3 na sety (25:19, 25:12, 22:25, 18:25, 20:22) nemůže než postesknout. O vítězi je rozhodnuto.
Duel byl velkou reprízou pohárového finále. Jenže obě strany si prohodily role. To Trentino šlo pro titul, po druhém setu, který ovládlo drtivým rozdílem 13 bodů, už vedlo 2:0.
Jenže pak přišel ohromný zvrat, který vyvrcholil v tie-breaku. Jeho výsledek 22:20 přitom na zkrácenou hru nevypadá. Smolař pohárového finále Igor Omrčen se v pátém setu obsadil do hlavní role, když se postaral o devět z 22 bodů Maceraty.
Poslední míč zápasu nastal se šestým mečbolem Maceraty - na bulharského kapitána Trentina Mateje Kazijského v tu chvíli přišla slabší chvilka a zaútočil do autu. Radost i slzy mohly vytrysknout.
Už zmiňovaný český univerzál Jan Štokr při finále neměl svůj den, posbíral jedenáct bodů. Ale tuzemský volejbal tak úplně bez italského šampiona nezůstal. Titul slaví i Jiří Kovář, český rodák s italským pasem.
A část letošního zlata určitě míří i do nebe. Letos v březnu totiž přímo na palubovce při utkání béčka Maceraty zemřel Vigor Bovolenta, v 37 letech hrající legenda italského volejbalu s titulem mistra Evropy a olympijským stříbrem.
